16.
zimní olympijské hry v Sapporu roku 1972 byly Libercem, kde jsem tehdy bydlel, zastoupené,
tak jako nikdy před tím ani později. Jan Fajstavr, St. Henych, T. Kučera, R.
Hohnl, L. Škoda, M. Bělonožník, Š. Olekšák. Ti všichni se mohli hrdě hlásit k
tomu, co se naučili v liberecké Dukle, tak jako olympijský vítěz J. Raška a Zb.
Hubač, díky trenérovi Zdeňku Remzovi. Svá vítězství měli před sebou, Josef
Supltík, P. Ploc a Láďa Žižka.
To
byl vskutku rok velkých zimních událostí, které byly inspirací pro další léta
úspěšných zimních sportů v oblasti na dohled ze zasněženého Ještědu,
Jizerských hor a Krkonoš. Velkou událostí byla i Jizerská padesátka roku 1972, Memoriál
expedice Peru 70. První výstřel 30. ledna v 9.00 hodin byl povelem k minutě
ticha, k pietě a vzpomínce na ty, kteří závod zakládali a bývali
pravidelnými účastníky. Na ty, kteří na cestě za naplněním životního snu byli
v Peruánských Andách smeteni smrtící lavinou. Zahynulo pod ní šestnáct
horolezců, z nichž většina byla od nás z Liberce…
Druhý
výstřel byl pak už pokynem pro 2039 zavodníků ke startu závodu, který byl, jak
psal i dobový tisk, slibem do budoucna být „národní lyžařskou poutí. Už motiv
závodu „Kdo dojede v limitu, je dobrý!“, měl tehdy jasně říct, že Jizerská
padesátka nechce být jen procházkou Jizerskými horami, ale i prověrkou
výkonnosti. K tomu měly sloužit i limitní tabulky. Od toho se později
upustilo, ale pro rok 1972 a další nejbližší, to byl velký cíl.
Padesátka
je, byla a bude lyžařský, běžecký závod pro všechny i pro ty, kteří limity
nesplní, závod nedokončí. Nejrychlejšími závodníky roku 1972 byli lyžaři
z východního Německa (NDR), potlesk však patřil všem. Vítězům, kteří
podali obdivuhodný výkon i těm posledním. Potlesk patřil i liberecké Evě
Novotné, manželce jednoho z tragických zahynulých horolezců. Patřil všem,
kteří se vydali na trať, všem, co dojeli do cíle. Patřil by i pracovníkům
podniku Výpočetní techniky v Liberci, kteří se starali o kompletní
zpracování výsledků a především pořadatelům, horolezeckému oddílu Lokomotivy
Liberec.
Takový byl začátek roku 1972 v zimním
sportu u nás na Liberecku. Úspěšně si vedl Stadion Liberec v hokeji. Právě
v těchto dnech zmasakroval na domácím ledě VTŽ Chomutov.
Bylo
mi tehdy 25 let, hodně jsem toho zapomněl, ale na Zimní olympijské hry
v Sapporu a jednu z prvních Jizerských padesátek zapomenout nemohu.
Egon Wiener
Žádné komentáře:
Okomentovat