Dnes o něčem, co
je téměř nepotřebujeme. Řeč bude o poštovních schránkách v městě Liberci. To mi
byla tenkrát zrovna 20 let a byl jsem vojínem základní služby v Liberci, v Dolních
kasárnách na přeškolení. Byli jsme ještě s dalšími na pivu v "Labáku"
v jedné z místních náleven. Při odchodu jsem viděl, jak přiopilý kamarád
"sundává" ze zdi poštovní schránku. Až později, už střízlivý, mi
řekl, že neví, jak to udělal a ani proč, ale že přinesl do kasáren těžkou, zdá
se že plnou poštovní schránku. Nyní je na půdě kasáren, někde vzadu za komínem.
A co jako má dělat? On je doma na Moravě, já Liberečák a vyznám se v tomhle
blbým městě. A že nám kurs končí a vracíme se zpět do Milovic.
Mlel páté přes
deváté, ale rozhodnutí už padlo až nakonec. Nebude se dělat nic a ono to nějak
dopadne. O rok později, už v civilu, jsem byl na návštěvě, kde shodou okolností
byl rovněž vedoucí provozu pošty, který se stále jen a jen chlubil, jak má pod
palcem všech 48 libereckých poštovních schránek. Měl jsem ohromné nutkání
zeptat se ho, zda mu jedna neschází, ta kterou Bobšík, opilý jak zákon káže,
přinesl do Dolních kasáren schoval ji na půdě, někde za trám.
Nezeptal jsem se,
ale vyposlechl, čím se ten óbr pošťák chlubil. Především tím, že se
schránky vybírají pravidelně 4 x denně, a ještě existují ty, které si vybírají
pošťáci v odlehlých částech stotisícového města sami. Nevěděl jsem třeba,
že do jedné schránky se vejde až 8 kg poštovních zásilek, v době
předvánoční i 10 kilo. A co jsem vůbec netušil, tak to, že krajská pošta obesílá
okresní pošty označenými zásilkami a kontroluje, zda se konkrétní zásilky po
vybrání objeví na poště k dalšímu odeslání včas a že se ze schránek zásilky nekradou.
Bylo to zajímavé povídání a měl jsem tehdy co dělat, abych se nezeptal, co
dělají, když se jim ztratí celá a plná poštovní schránka…
Dnes už to není
tak důležité, kontrolní poštovní zásilky už pošta sama sobě asi neposílá.
Schránky jsou víceméně prázdné, nepíšeme si. Je to příliš drahé, pomalé a kdoví,
jak je to dnes s poctivostí těch, kteří schránky vybírají, i když v nich
prakticky nic není.
Kde jdou ty časy,
když jsem sbíral známky z dopisů a pohlednic blízkých úřadů a institucí.
Čas poštovních schránek, jejich sláva, jejich příběhy jsou pryč a nikdy se
nevrátí. Tak jako sláva pivnice Labský zámek, kam jsme jako vojáci z Dolních
kasáren měli nejblíž.
Je to už dobrých
55 let, a tak doufám, že i promlčené, ale kdoví? Třeba jedna z těch 48 poštovních
schránek ještě za komínem v Dolních kasárnách a čeká, až ji někdo objeví a
doručí zásilky, které jsou uvnitř. Ale to už se nikdy nedovíme...
Egon Wiener
Žádné komentáře:
Okomentovat