Den rádia

13.2.2020. Den rádia, další den je svátek zamilovaných – Valentýn. Z mého úhlu pohledu je už významnější světový Den rádia. Prožil jsem většinu svého života ve 20. století a na Liberecku. Co pamatuji, tak mě hlas rádia provázel celý život. Prenatální věk a svá první léta jsem prožil asi 800 metrů od východního sektoru rozděleného Německa. Ruska zóna. Tak tomu bylo v roce 1946-7.

Provázela mě hudba i mluvené slovo starého dobrého hospodského rádia. Původní majitel rádia byl pan Herkner, SA-man, nacista, hospodský a velký radioamatér. To důležitější bylo, že byl přítelem mé babičky a zachráncem mého strýčka před norimberskými zákony. Dožil osvobození až pádem třetí říše. Ukrývaný, přeživší nacistické pronásledování.

Zpět k fenoménu doby. Rádio bez sluchátek. Kus nábytku, skříň, do které se vešly lampy větší než pěst. Všude dráty, kusy železa, něco, co po otevření skříňky odhalilo vysoce sofistikované bludiště tehdy moderní techniky. S tímhle monstrem v zádech jsem vyrůstal a přežil. Hrálo dnem i nocí, nahlas. Mnozí z mých příbuzných špatně slyšeli. Já to přežil a pokud dnes špatně slyším, bude to i kvůli špatné životosprávě a hlasitému poslechu rádia puštěného na plné pecky.

Ve čtyřech letech, plus mínus, jsem otci zachránil život, když rádio, které uzemnil drátem k umyvadlu a které zapnuté jej chytlo za prsty a spálilo jejich maso na kost. Tehdy jsem rádio vypnul tím, že jsem jej „vytáhl“ ze zásuvky a otce vysvobodil z křeče vedoucí k celkovému, konečnému ochabnutí života a mysli.

Rádio jsem poslouchal stále, vzala mě smrt tandemu Stalin – Gottwald, hokej, závod Míru, některé budovatelské písně, častušky, sobotní odpolední věnované nám, dospívající mládeži, Růžena Nasková a její nedělní odpolední pohádky. Pořady vědy a techniky. To není všechno, ale když už v šedesátých letech přišly na svět tranzistory, pak jsem nechtěl nic víc než malé tranzistorové rádio do kapsy.

Kdo jel na Západ, dostal ode mne těžce sháněné západní marky s cílem, koupit mi rádio do kapsy. To byl sen všech mladých lidí. Mít rádio, které se dalo vzít na rande, do lesa, na koupaliště. A nemáte ani tušení, co s námi tehdy dělalo malé blbé přenosné rádio. Díky němu jsme vyrostli a dali život vám, kteří dnes máte tablety a chytré telefony Ať žije světový Den rádia, prima den v kalendáři.

Egon Wiener