To máte tak. My
jsme jako kluci chodili sáňkovat na Jánov. Nikdo v okolí nevěděl už proč
zrovna Jánov, ale budiž. Sníh slezl, a po roce, znovu hurá na Jánov…
Za kopcem tomu bylo jinak. Tam všechno, no skoro
všechno, patřilo českodubské komendě, klášteru řádu mnichů johanitů, Řádu rytířů
sv. Jana Jeruzalemského. A klášter to nebyl jen tak ledajaký! Hostil často
celebrity tehdejší doby, ty největší.
Tak třeba v roce 1357 zde asi týden bydlel císař
Karel IV., otec vlasti. Poslal odtud dvě listiny a se zálibou v oku se díval na
výlov zdejších rybníků. Další aktivity přeslavného muže českého království, žel
kroniky víc už nezmiňují.
Právě ze zmíněné doby pochází mnoho místních názvů
potoků, kopců a svahů, třeba i jen na klukovské sáňkování. A to vše proto, že
se tím vyznačovaly hranice panství. Panství českodubských johanitů sahalo až na
vrchol ještědského hřebene. Nedivme se, že se vrcholu hřebene říkalo Janův kopec,
lidově v hantýrce Ješkův - německy Jeschkenberg. Z toho všeho vznikl popisný
název hory Ještěd.
Jsou i trochu jiné výklady. Zda je ten pravý název
je po jménu řádu Řádu rytířů sv. Jana Jeruzalemského, nebo po jménu některého
komtura či převora Jana, lidově Ješka. Jan se jmenoval i husitský hejtman Čapek
ze Sán, který se kláštera, komendy zmocnil. Jemu také celé panství komendy roku
1436 císař Zikmund, liška ryšavá, věnoval. Snad jako odměnu za zradu husitů v
bitvě u Lipan roku 1434...
A tak tu nad námi všemi tady trčí vrch s českými
kořeny. Žádná naplavenina, natož sopka, jak někteří dlouho mysleli. Kopec, ze
kterého se dalo sáňkovat, ale já tomu nevěřím, až dolů, do města k pekárnám.
Můj táta prý tak sáňkoval, ale to snad není možné. Dovedete si to vůbec
představit? Dnes by to nešlo, řidiči by nevěřili svým očím, že se někdo
zbláznil a sáňkuje tam, kde sníh snad nikdy ani nebyl.
Vraťme se pokorně na Jánov, ale i to půjde těžko.
Asi restituent, nebo kdo, vše kolem oplotil a s pánem bohem. Sněhu je málo a
dětí taky. Dnes, kdo na to má, sáňkuje s dětmi v Alpách, nebo se s nimi koupe v
Karibiku. To už je jiný svět než ten, který znala moje generace kluků a holek z
Machnína, vesnice u Liberce, kam bys z Ještěda kamenem dohodil. V Machníně
byla škola, kam chodila děcka z Karlova z úpatí hory, co se jmenuje Ještěd.
Dnes je škola zavřená, nejsou děti...
Egon Wiener
Žádné komentáře:
Okomentovat