Povím vám jeden
příběh z našeho pomezí o tom, jak všechno, čeho se dotkneme, je jen a jen
dočasné, pomíjivé. Na hranici bývalého okresu Frýdlant v Čechách a Saska
stála na kopci vysokém 639 metrů osada Vysoký. Před druhou světovou válkou měla
42 popisných čísel.
Osada byla
založena podle pověsti Kateřinou z Redernu, známou ze sporu s Frýdlantskými
o městská privilegia, když zde byla se svými hosty na lovu. Bylo to za parného
léta. Kateřina a její hosté trpěli velkou žízní a tu prý přišli
v místech pozdější osady ke studánce s chutnou a chladivou vodou.
Kateřina se rozhodla, že zde založí sídliště pro své lesní dělníky. Od
chrastavského stavitele nechala pro každého osídlence vystavět domek a přidala
k tomu i kus lesa, který měl osídlenec vykácet a obdělat na ornou půdu.
V roce 1609 měla osada 15 osídlenců a pověst dál praví, že Kateřina nebyla
s postavenými domky spokojena. Stavitel kritiku své práce neunesl a
spáchal sebevraždu.
Osada je dnes už
dlouho v troskách. Osídlencům se do kopce nikdy moc nechtělo, a tak ještě před více jak padesáti
léty bylo ze 42 domků obydleny dva, a to starými občany německé národnosti. Po
jejich smrti se osada stala minulostí.
Vysoká už jednou v podobné
situaci byla v roce 1744. Prusové tlačeni Rakušany ustupovali a 10
prosince dospěli až na Vysokou, kde byli zaskočeni. Obklíčeni za velkých mrazů
byli obklíčeni ve Vysokém svého až do 14. prosince, kdy je vysvobodil pruský
generál Nassau s dvanácti tisíci muži. V době obklíčení padla za oběť
všechna místní dřevěná obydlí, až na jednu budovu, ve které byl ubytován pruský
velitel se svými třemi důstojníky. Vše ostatní lehlo popelem. Obyvatelé
Vysokého utekli před Prusy do okolí, kde zůstali až do roku 1746, kdy nákladem
frýdlantské vrchnosti domky znovu vybudovány.
Současný stav
této příhraniční lokality nenasvědčuje, že by se na Vysokou život vrátil. To
jenom zvídavý turista, ptáci a lesní a polní zvěř si najdou čas a zastaví se,
aby nabrali sil na cestě dál, za obzor. Na cestě, která nikdy nekončí. I to je
náš kraj, kraj za Ještědem, kraj zvaný Zázhvozdí, na straně půlnoční. České
pohraničí – Sudety.
Egon Wiener
Žádné komentáře:
Okomentovat