pondělí 6. ledna 2020

Čím jezdíme do práce, na zálety




Čím vším se jezdilo po válce u nás v Sudetech? O tom si nechte vyprávět. Byl v tom docela galymatyáš.  Rusové v pohraničí zabavili všechno. Byli jsme pro ně regulérní „župa“, součást poražené německé říše. Co bylo v Protektorátu, to Československu ponechali, ostatní byla válečná trofej, včetně dopravy. Ale znáte to. S každým se dá mluvit, a tak hned po válce rostly jako houby po dešti i soukromí dopravci. Každý pes, jiná ves. Jezdilo se na dřevoplyn, naftu, benzín. Co vás napadlo, na to se jezdilo. Já se živě pamatuji, jak v autobusu z Chrastavy do Liberce, nevím kdo, zda to byl řidič pan Linka z Bílého Kostela, nebo pan Kirsleger z Chrastavy. V půli cesty ve Svárově brali vodu do chladiče autobusu. Voda vytékala ze stráně a byla čistá, pramenitá, řidiči ji brali do konví a dolévali a chladili zahřáté motory. Autobusy byly pravidelně na této trase přecpané k prasknutí, a tak se k nim připojovaly přívěsy. Dnes by se to dozajista nestalo, ale tehdy by to bez nich nešlo. Lidé neměli osobní auta, a tudíž to do práce nešlo jinak, než vlakem, nebo autobusem.

Z té doby mám úžasné zážitky. Cestovalo se tělo na tělo a já si vybíral, jako tehdy každý mužský, o koho se opřít, ke komu se přitulit. A protože jsem už byl středoškolák, tak jsem si vybíral děvčata vždy o něco starší a s nimi jsem jako konverzoval, po celou dobu jízdy tam i po škole zpátky. Kdo jezdil vlakem, byl na tom o něco hůř. Ve vlacích se tělo na tělo tolik nejezdilo. Táta jezdil do práce na kole, později na motorce. Měl takovou tu se „sajdkárou“, s přívěsným vozíkem předválečné výroby. Benzín stál pár grošů a opravy si dělal každý sám. Helma se ještě nosit nemusela.

Jak říkám, jízda tenkrát, to bylo všechno jinak, než dnes. Vlak, to byla především parní lokomotiva a ručně ovládané závory. Lidé si ani moc na nic nestěžovali, byli skromnější než ti, kteří přišli a už se nepamatují, jak se žilo za války, po válce, když vše bylo na lístky a toho všeho bylo setsakra málo. Byli jsme podstatně hubenější a do dopravních prostředků se nás vešlo víc. Taky se jezdilo na korbách náklaďáků, na valnících traktorů. Na vesnicích se to tak nebralo a dokud se nic nestalo, nikomu to nevadilo. Svět i tady doznal mnoha změn, že se nechce ani věřit, co všechno se dělo a že jsme to přežili zdraví. Je pravdou, že byla jiná doba, doba doslova revoluční. I v dopravě.

Egon Wiener

Žádné komentáře: