Ať si nejdřív každý zamete před svým
vlastním prahem. Mít vlastní koupelnu před sedmdesáti léty byl sen skoro
každého obyvatele českého pohraničí – Sudet hned po odsunu Němců, kteří si potrpěli
na leccos, ale zrovna na koupelny ne.
Pamatuji si jak v „Nordlichtu“ byly jen
suché záchody s čůráním na dehtem potřené stěny. Koupalo se v sedací
zinkové vaně. Můj dědeček využíval k týdennímu očištění těla dar vanových
lázní, kterých bylo po Liberci povícero. Dnes si na ně nikdo ani nevzpomene.
Sprchy, ty ano. Jsou dnes všude u bazénů. Poležet si ve vaně doma v koupelně,
to si mohl tehdy dopřát jen málokterý Liberečák. Když jsme si před sedmdesáti
léty pořídili lázeňský válec k vaně na chodbičku mezi dvěma pokoji, tak to
bylo něco, co neměl nikdo daleko široko. Samotná koupelna? To přišlo až o mnoho
let později.
Ona i voda netekla než studená. Na
mytí, holení, vaření se ohřívala ve velkých hrncích na universálních sporácích,
které nám tu rovněž zůstaly po vyhoštěných Němcích. Ke každému domu patřila i
studně. Moje ves měla vodovod, přesto studnu nikdo nezasypal.
Otec nechal jistou firmou vykopat i
septik a napojit na něj splachovací WC. Já si to pamatuji velmi dobře ze dvou
důvodů. Mezi chlapy, kteří septik kopali byl jeden, co koktal a já, dítě
všímavé, jsem se tu jeho řeč ve třech letech parádně naučil a nechtěl jsem pak za
boha mluvit jinak. Díra do země byla vykopána, já seděl na tříkolce, a i
s tříkolkou jsem do ní spadl. Nic se mi nestalo, leda to, že WC už bylo
napojeno a septik plnil svou funkci. Vytáhli mě promptně ven, smrděl jsem, prý
jako prase. No bodejť by ne! Mně tedy o hygieně vyprávějte! Nechtěli mě prý ani
slušně omýt, ostřikovali mě z hadice.
Tak nějak probíhalo mé mládí. Co si
dnes na mně vezmete? Očista těla, duše, chrupu. O málo let později, to jsem už
uměl číst jsem z autobusu Praha-Mníšek pod Brdy-Dobříš, pozoroval krajinu.
Možná mi bylo pět, i to je možné, nic mi neuteklo. Jel jsem za babičkou
z matčiny strany. Před mníšeckým kinem na druhé straně ulice byla na zdi
v omítce ještě vidět předválečná reklama na zubní pastu Thymolin s obrázkem
dlouhé tuby a s textem: Zubní pasta Thymolin. Byl jsem unešen. U nás
Liberci bylo v omítce ke čtení v němčině leccos, ale tahle reklama
byla v čisté češtině. Hrozně moc se mi líbila.
Mníšečáci o ní asi nevědí, je možné,
že už ani nestojí velké kino naproti, natož dům s krásnou reklamou na očistu
zubů. Zubní pasta Thymolin. Bylo to krásné, byli jsme mladí a líbilo se nám
něco, co dospělí ani neviděli. Hygiena to ano, mýt si nohy, uši, krk, na to
dbali, ale o té krásné reklamě na zubní pastu můj táta vůbec nic nevěděl. Ptal
jsem se ho, ale on jenom krčil rameny… Není to důležité, ale nejsme si my
v něčem podobní?
Čím jsme dospělejší, tím víc máme jiné
priority. A dnes je kolem nás reklam tolik, že je v podstatě ani nevnímáme a
mytí zvládáme i bez nich. Stačí otočit kohoutkem a vlézt si do vany.
Egon Wiener
Žádné komentáře:
Okomentovat