sobota 18. ledna 2020

Kapesník, jak prosté…




     To bylo ještě v dobách, kdy většina maminek nechodila do práce. Staraly se o chod domácnosti, především o děti, kterých bylo v rodinách víc, než kolik jich je dnes.

Vidím to stále, mám to před očima. Stojím u dveří a slyším: „Kapesník máš?“ Já odpovídám: „Mám, maminko, nic jsem nezapomněl.“ Řeknete si hloupost, jsou mezníky v životě lidském, které jsou důležitější. Jistě, souhlasím. Řekněte, ale proč zrovna tohle mi zůstalo v paměti?

Před domem už na mě čekal spolužák Ruda, o kousek níž Jarda Kalenský, o ještě jeden dům níž, kluci Lankovi. Co si pamatuji, tak Ruda měl s kapesníkem problém, utíral si nos do rukávu a moje máti se nikdy nezapomněla zeptat: „Rudíčku, ty nemáš kapesník? Blýskají se ti rukávy.“ Jednou se i zeptala paní Reichlové: „Proč ten váš kluk nepoužívá kapesník?“, a to si dala: „Co je vám do toho?“ A sousedka s ní ještě dlouho potom nepromluvila přesto, že obě dvě věšely vyprané prádlo pár metrů od sebe.         Kapesník nesměl scházet ani v kapsičce na přední straně saka, košile, svetru. Na to maminka vskutku dbala. Ani ne jako hygienická potřeba, ale jako součást elegance, prestiž, součást výstroje. Dnes by to vypadalo asi divně, ale dřív se to nosilo. Vím, že takové, ale i krajkové kapesníky se nosily ještě v sedmdesátých letech minulého století. Nahoře kousek něčeho bílého a dole ve spodní části reklama Bytexu.

Asi tak, jako byl pánský klobouk naprostou nezbytností muže v té době, byl i jeho součástí kapesníček v kapsičce saka. K tomu naprosto dokonale vyžehlené kalhoty s puky, vyleštěné boty. Jak moc se dnes liší dnešní muž od muže před 50-100 lety! Asi to je i tím, že na nás před odchodem z domova dohlížely naše maminky. Doslova od hlavy k patě si nás prohlédly, odsouhlasily a pustily do světa, do školy.

Klobouky se časem změnily v nehezké rádiovky, tradiční kapesníky v papírové, kalhoty vypadají často, jako když je vytáhnete tak říkajíc krávě z úst, o botách nemluvě. Dnešní maminky chodí do práce, mají tak čas po ránu zkontrolovat sebe, mužští se musí postarat o sebe sami. Tempo je jiné, zcela účelové a nějaký kapesník, je věc naprosto zbytná. Máš papírové.

Docela by mě zajímalo, jak to bude za dalších padesát let. Nějak mi začíná scházet to maminčino: „Máš všechno? Kapesník, přezůvky, chleba s máslem, ředkvičky?“ Ono nějak bude, ale přeci jen… Není třeba se na chvilku zastavit a zamyslet se nad tím, co nám ty maminky kladly na srdce?

Egon Wiener

Žádné komentáře: