Rok 1960, Rok Afriky. Kdo, sbíral poštovní známky, jako
já a specializoval se na britské, portugalské a francouzské kolonie, včetně
belgického Konga, zaplakal. Měli jsme v tom ze dne na den guláš. Kdo sbíral ostrov
Ceylon, těžko si zvykal na Srí Lanku. Pánové Tschombe a Lumumba ovládli Afriku
a vzájemně si šli tvrdě po krku.
Však ani my v Evropě, konkrétně u nás, jsme nezůstali
pozadu. V témže roce, co se probouzela Afrika, se u nás ČSR změnila v ČSSR
ústavou, ale i amnestií pro vězně padesátých let. Jo, šedesátá léta, to stálo
za to dívat se do map světa! Začaly závody, kdo bude dřív v kosmu, zkoušky
jaderných zbraní. Čína se tvrdě vymezila vůči Americe, ale i na hranicích se
Sovětským svazem. Začali jsme věřit, že dokonale rozdělený svět začne být jiný
a jako pokaždé to bylo jinak. Pokud vzpomínáte, přišla karibská krize, kdy se
Rusové snažili na Kubě nainstalovat své raketové systémy namířené na USA, v
Berlíně ze dne na den postavili napříč městem zeď. Rázem bylo po nadějích.
Chruščova nahradil Brežněv a bylo po legraci. V srpnu roku 1968 vstoupila do
ČSSR vojska Varšavské smlouvy a bylo na dvacet let, jak se říká, vymalováno.
Zakonzervováno v mapě světa.
Píši všem, kterým jsem připomněl pár chvilek vesmírného
času, naši dobu, ve které jsme ráno vstávali, v poledne obědvali, se kterou
jsme chodili večer spát. Čas, který jsme nevnímali jako dobu dospívání. Bylo to
jako plavat v řece. Proud nás unášel a jen málokdo plaval proti proudu... Vše,
co bylo kolem, se dalo přežít. Byly bony, Tuzex, cesty do Jugoslávie, zahraniční
kapely, které hrály v Čechách. I já jsem si v amfiteátru Lidových sadů v
Liberci poslechl Johnny Hallydaye a Sylvii Vartanovou z Paříže.
V té době si většina z nás odsloužila dva roky na
vojně, vyučila se, někteří vstoupili do komunistické strany, některým se
podařilo utéct za hranice. Moje děvče chodilo po maturitě rok na jazykovku a
potom šup do Anglie, jako aupair v Londýně. A protože se psal rok 1968 a já měl
po vojně, odjel jsem tam za ní a v Londýně jsme se vzali. Vydrželo nám to 15
let.
A mapa světa? Po dalších dvaceti letech se rozpadl
Sovětský svaz, nám, satelitům narostla křídla, Balkán se vymkl kontrole a
východ se vydal na Západ. Svět nedoznal větší migrace od konce války. Levná
pracovní síla z východu zaplavila Západ a Ameriku, svět byl opět v pohybu.
My filatelisti jsme to nezvládali. Byly tu země Asie,
ty především, sultanáty, šejchanáty, emiráty. To si jen těžko představí někdo,
kdo známky těchto zemí a zemiček neviděl. Úplně jiný svět, svět, kterému je
těžké rozumět. Snad naše děti porozumí, až se podívají, jak se svět měnil během
pouhých posledních 50 let.
Egon Wiener
Žádné komentáře:
Okomentovat