U nás v Sudetech ano. A bylo
to i v době, kdy jsem se ráčil narodit. Po válce, když přišli do vesnice Češi,
byla všude elektrika. To všichni doma, odkud přišli, neměli. Psala se polovina
století. Pouze vánoční stromek zdobily svíčky, elektrické jsme ještě neznali.
Za humny mého Machnína pracovala široko daleko jediná uhelná elektrárna. Pod
zastávkou ČSD Machnín-hrad, z druhé strany, od Chrastavy-Andělská hora stála
elektrárna utopená v nejkrásnějším údolí, co znám. V lůně lesů, vod
řeky Nisy a strání pod majestátním hradem Hamrštejnem. Dnes je zříceninou, tak
jako dnešní elektrárna s celou parádou kolem.
A že měla slušný výkon! Hřála, prala,
svítila, vařila, žehlila, jezdila, pekla, řezala prkna… Tatínek byl v době
její slávy národním správcem tehdy již české truhlárny Simm + Wagner. Vše uměla
pohánět naše elektrárna a náš elektrický proud. Soused pan Reichl
elektrifikoval včelín, paní Lanková, místní holička, si pořídila elektrický
stroj na stříhání vlasů a zastřihování licousů. Na statku si pořídili
elektrické dojení i přesto, že krávy měly slintavku. Nejlepší přišlo v podobě
tlampačů, které si obec pořídila za účelem zvaní spoluobčanů na sobotní
oblíbené brigády, oznámení, kolik kdo odevzdal vajec a k výzvám hříšníkům, aby
s vejci a mlékem neotáleli a odevzdávali je co nejdříve.
Obec s proudem vyrobeným za
humny docela hýřila. Na sloupy elektrického vedení dala instalovat silnější
žárovky. Ovšem hýřilům neprošlo vše, elektrický pohon pro kostelní hodiny neprošel.
Ještě dlouho poté je můj tatínek natahoval ručně.
Na konci padesátých let přišly do
obce i první televizory. Mrňavé černobílé obrazovky o jednom programu. Automatické
pračky tak o deset let později. Obec si moc nepotrpěla na jiné technické
vymoženosti. Vemte si třeba topení. Plyn v obci není a když se někdo dívá
z Karlova, nebo z Bedřichovky odpoledne, v době zatápění, není vidět nic,
než kouř a jsou cítit zplodiny. To platí dnes a platilo to vždycky.
Elektrifikace. V bolševickém
Rusku grandióznímu plánu říkali „Goerlo“ a měli pravdu. Dneska už petrolejem na
světě nesvítí nikdo. Jde pouze o to, jak se energie vyrobí. Machnínská uhelná
elektrárna už bude navždy jen skanzenem pro turisty. Škoda jí, ale je stále
tady, stojící na vratkém podloží, stále je na dosah ruky. Běžte se na ni
podívat, vše kolem pohlcuje příroda a zanedlouho se ztratí v zeleni stromů
a keřů. Nebudete litovat. Je málo tak hezkých zákoutí v okolí Liberce,
která se mohou pochlubit něčím tak zajímavým a dostupným vlakem.
Kdy jste naposledy jeli vlakem? Někdo jím
jezdí den, co den, někdo už vlakem nejel celé věky. Nepřeháním, vezměte s sebou
děti, navštívíte jiný svět. Svět bývalé elektrárny, který je potřeba vidět a porozumět
mu. Udělejte si obrázek sami o světě, který zanikl, budete mít ostatním o čem vyprávět.
Egon Wiener
Žádné komentáře:
Okomentovat