středa 15. ledna 2020

Do města Žitavy, hned za rohem, po rovině




Do Žitavy je to kousek, jen co by kamenem dohodil. Po silnici pár metrů, vlakem snad ještě blíž. Od naší hranice musíte kousilínek po polském území, tak bratru 400 metrů a jste v saském městě, které založil král z rodu Přemyslovců, Přemysl Otakar II. My, kteří je známe, říkáme městu ano. Je přesně to, co potřebujeme.

Většinou sem jezdíme na nákupy, podívat se po městě, které je hezké, takové pískovcové, barokové. Dnes, žel už ne naše, ale německé. Kolem náměstí honosné domy, za které by se nemuseli stydět ani měšťané v Praze. Ze Žitavy do Liberce vedla také jedna z prvních železnic. Co jsi nenašel v Liberci, bylo v Žitavě v každém století.

Tatínkův bratr se vyučil v Žitavě lodním mechanikem. V Liberci i v Žitavě se tehdy hovořilo stejným jazykem. Dnešní jazyková bariéra je vlastně jedinou překážkou, aby se styky obou měst mohly rozvíjet. Žitava má mnohé, co Liberci schází a naopak. Za hranicemi mají vedle mnoha atrakcí i úzkokolejku s parní lokomotivou, kterou se z města dostanete do Lužických hor, pod hrad Ojbín, který nechal vystavět německý císař a český král Karel IV. Co mohu doporučit je krásná žitavská ZOO. V Liberci je jiná, zde taková zvláštní, což ocení právě děti. Není tolik o klecích.

Dnes je Žitava liduprázdná, dobrá polovina obyvatel odešla na západ současného Německa. Honosné domy tu stojí už třicet let opuštěné, nabízejí se v nich byty i sousedům Polákům a Čechům za velmi slušné peníze. Dá se říct, že Žitava je poloprázdná a je to smutný pohled. Tanková škola, vojáci jsou z města pryč, naopak universita, kde studuje i řada českých studentů pokračuje. V létě tu je skvělé koupání v zatopených povrchových dolech, posezení v parcích, které doma v Liberci nemáme.

Když chceme autem do Žitavy, musíme pár set metrů Polskem. Žijeme na trojmezí tří států Evropské unie, dříve na hranici míru řek Odra-Nisa. Žitava, je i divadlo, kde hraje často i náš divadelní soubor z Liberce. Město neskutečně monumentálního postního plátna z doby pradávné gotiky.

Co mi utkvělo v paměti je místní hřbitov velikosti Olšanských hřbitovů v Praze s pískovcovými plastikami starými i několika set let. Žitava stojí za výlet s dětmi, do místních Žitavských hor. A pokud nevíte, co zrovna s penězi, kupte si vilu, byt v Německu. Žitava je zhruba 30 minut z města zpod Ještědem. Často blíž vašemu zaměstnání, než pokud projíždíte ucpaným Libercem. Třicet kilometrů krásnou krajinou, kdy ani nevíte, zda jste ještě v Sasku, nebo už u nás, doma v Sudetech.  Ať Žitava roste ještě do větší krásy, než jak ji známe dnes! Žitavo, těším se brzo na shledání. Je stále co objevovat, k čemu se vracet. Ač je to už za humny, jsme stále doma. Nelze, než si přát, ať se to nikdy nezmění.



Egon Wiener

Žádné komentáře: