Vánoce, svátky
Chanuka, jsou v téhle kotlině Evropy rituálem víc než jak tisíc let. Židé a
Slované v polovině měsíce oslavují. Jsou nás tisíce, statisíce, miliony, co si
přejí žít v radosti, v míru, bez násilí. To v protikladu k těm, kteří hledají
svár, násilí, dnes i terorismus a vraždění. I ti jsou našimi sousedy.
Svátky světla, rodiny,
štěstí a lásky jsou ty nejkrásnější, které se našim předkům povedly. Obdarovat
své bližní, být s nimi pohromadě, vracet se k nim, hájit své hodnoty. Byl jsem
malé dítě a v rodině jsme slavili oboje svátky. Skromně, za zavřenými okny, tak
abychom na sebe neupozornili, přesto, že bylo už tolik let po válce. Pochopil
jsem až mnohem později, proč i od nás lidé migrují a stěhují se ani ne tak za
lepším, ale tam, kde jsou sousedé tolerantnější. Jsme příliš konzervativní a
nemáme rádi jiné zvyklosti, jiné světa chápání. Snad až nyní jsme víc tolerantní,
ale nejsem si tím zas tak moc až jistý. Znáte to, stačí i malá větev, která
kouká sousedovi do zahrady a je tu spor, komu patří jablka, která se válí tam i
tady.
Vánoce jsou o míru, sladkém a blaženém rozjímání v doslechu
koled, písní plných romantiky, pohádek a vzpomínání. Dopřejme sluchu vánoční hudbě,
projevům a přáním všeho nejlepšího, jídlu, času a dobrého zažívání. Dětem i
dospělým hračky, splněná přání, cizincům nalézt, co doma ztratili. Těm, kteří s
sebou nepřinášejí násilí dát domov, těm, kteří jsou už našimi občany víru, že domov
už neztratí.
Jako malý jsem pokaždé našel pod stromečkem knížky. To
byly moje vysněné dárky. Do kostela jsme nechodili, ani na vysoké svátky. Po
zažitém utrpení rodiče nevěřili. Svátky se staly časem odpočinku, vzpomínání,
přáním, aby se neopakovalo, čím si prošli oni a mnozí příbuzní, kteří se
nedožili.
Vánoce. Jak krásně to zní! Však jsem taky začal v té
době sbírat vánoční pohlednice. Už nebyly tak krásné, jako ty předválečné, byly
často jen černobílé, přesto krásné. Byl to čas Josefa Lady, školních prázdnin,
čas nicnedělání. Fabriky stály, lidé odpočívali. Nebylo zrovna moc uhlí,
všechno bylo na lístky, ničeho nebylo dost. Sudety opouštěli poslední Němci a
všichni moji příbuzní se stěhovali pryč. My zůstali, a Vánoce byly stále bílé,
bramborový salát stále dobrý, na skříni dohoříval chanukový svícen. My děti
jsme byly spokojené. Byly sáňky a staré lyže po Němcích, byl sníh i školní
prázdniny a z radia se linula jedna vánoční píseň za druhou.
Prostě, Vánoce jsou a byly svátky míru, dárků, dobrého
jídla a pití. A pokud při tom zůstane, není co měnit. K tomu nám sviťte
hvězdičky, měsíc, chanukový svícen, rozzářené stromky, osvětlené ulice. Hezké Vánoce,
přejí si všichni. Přidávám se k nim z celého mého okoralého srdce.
Egon Wiener
Žádné komentáře:
Okomentovat