Mohu si povzdechnout? Sláva Pánu Bohu na
nebesích! Ač jsem bezvěrec věřím, že se to nezmění a zvířata, především ta
domácí, si to nerozmyslí a nebudou hledat bezpečí u jiných. Patříme k sobě
a nemám proč si myslet, že přijde Pepa z Horní Dolní a bude mě učit, kdo má
jaké pohlaví. I náš pes je fena a já mu říkám po svém, Vilíku. Ona na to slyší,
a nic jí neschází. Bude to tím, že nemohu psa uhodit, že nepochopím to zvíře,
člověka, který uhodí někoho, kdo se nebrání. Podobně to vidím, když někdo uváže
psa na řetěz u boudy a nechá jej tak žít. Dovedu si pak představit, kdo je schopen
v opačném gardu, jak kouše do řetězu v domnění, že řetěz povolí.
Jsem vesnický kluk, kde psi byli
v každém druhém domě. Ne pro okrasu, ale aby hlídali. Nepamatuji se, že by
tehdy někdo psa týral, byl na něho zlý. Jeden pes mě v zápalu hry pokousal.
Když jsme oba vystřízlivěli, omluvil se mi, dal se pohladit a co je hlavní,
zůstali jsme už navždy přáteli.
Nevěrným mi zůstal stehlík. Při
prvním závanu větru, který odkryl záclony, uletěl a už se nikdy nevrátil. Kočku
jsme neměli, sousedovic k nám chodili jako domů a nikdo se nezlobil.
Nevím, jak se mám dívat na ty, co pěstují hady, rybičky, šneky, včely, čínské
kachničky. Nerozumím jim. Ale co vím, nejsou to lidojedi a ani u nich zvířata
nestrádají. Máme v rodině věhlasného ornitologa, patří ke špičce. Asi se
s ním porovnávat nebudu, ale mám rád pejska. Ten, který bydlí s námi
vám to může potvrdit. Učím ho telefonovat, už si sám obuje boty, zatím jen
mokasíny. To on mě naučil těch věcí víc. Kupovat granule lepší kvality, sáhodlouze
dlouze jej hladit po hlavě a číst mu z novin. Ostatní se učím a nebude to
dlouho trvat a prý mě vezme na výstavu pánů, kteří si to zaslouží. S hlavní
cenou, výletem do Himálájí.
Co nemám rád a doma přímo nesnáším
je myš, pavouk, mouchy a roztoči. V tomhle pořadí. To bývám i
nekompromisní. Stěhujte se! Jsem mírný, ale důsledný. To Vilík jenom kouká,
jaký je páníček ras, jak se dovede ohradit. A je mi jedno, že nevědí, kam se
mají odstěhovat, protože si u nás zvykli. A to si říkám, odsuď posud,
v domě ne! Já mám rád zvířata, ale jen ta, co jsou komunikativní. Dávám
svým dětem zářný příklad, jak má svět vypadat, kde jsme a kam patří oni. Zatím
to klape a je nám hej. Vzájemně se respektujeme a v tom to vězí. Lidé a oni, nikdy
neuhodit nechat žít. Jak je to krásné, mít mezi sebou harmonické
vztahy, vědět, že se doma potkáme a budeme mít z toho radost všichni. Zvířátka
i my lidé.
Egon Wiener
Žádné komentáře:
Okomentovat