V liberecké prodejně Zverimexu,
ve strmé ulici se středověce zavánějícím názvem Tovaryšský vrch, měl můj
strýček Walther pokaždé napilno. Denně tam prodali průměrně dvacet andulek,
kanárů, korel a jiné půvabné zpěvné havěti, ale i sto akvarijních rybiček.
Rekord před Vánocemi byla tržba za australského papouška - rovných osm stovek
československých.
V té době měl n. p. Zverimex 30
prodejen a ta liberecká byla ze všech nejlepší. Plnila plán na rovných 190 % a
před Vánocemi ještě víc. Nebyla to jen snaha lidem vyhovět a prodat toho co
nejvíc. Dětský domov z Liberce IV. poděkoval písemně, krásným dopisem za
dar spousty akvarijních rybiček. A to nebylo jediné poděkování obdarovaných
dětí.
Podařilo se prodejnu rozšířit o dvě další
místnosti, nové skladové prostory pro pytle s krmivem. Týdně odsud expedovali
deset tun krmiva. Novými prostory se odstranila neoblíbená hláška – přejímka
zboží. Oznámení, které generace dnešních zákazníků nezná už ani z vyprávění.
A to bych mohl pokračovat. Sami si v prodejně přestavěli skladiště,
instalovali nové akvarijní nádrže. Bez čekání na to, až jim pražské ústředí
někoho pošle. To byla dříve věc vskutku nevídaná. A nezůstalo jen při této
iniciativě, rozjeli novou službu: výroba a oprava akvarijního zařízení.
V libereckých novinách Vpřed o strýčkovi a „jeho“ Zverimexu psali: „…a to
vše z iniciativy člověka zapáleného pro svou práci, milujícího zvířata…“ Od
té doby uplynulo 45 let, strýčkovi bylo nedávno 90 a nic se na tom nezměnilo
ani dnes.
V Hrádku nad Nisou jako tehdy i
dnes žije můj strýček, bývalý vedoucí prodejny n. p. Zverimex v Liberci. Mohu
potvrdit, že celý život věnoval zvířatům. Je autorem mnoha knih o tom, jak
pečovat o exotické ptactvo, o genetice opeřenců, jak je posuzovat, množit. Jeho
práce byla oceněna na mnoha výstavách, mezinárodních soutěží. Z rukou
zástupců mnoha světových universit převzal ta nejprestižnějších ocenění.
Jsem rád, že mu mohu vyřizovat častá
poděkování od přátel, od těch, kteří vědí, o čem mluvím. O nádherném vztahu
jednoho člověka k exotickým ptáčkům, k přírodě, jako takové. Je moc
pěkné, občas se setkat s legendou a vidět na vlastní oči někoho, kdo
tenkrát byl u toho. A pan Walther Wiener u toho byl a pokud mu zdraví povolí
zdraví, tak vypráví. Má o čem. A ten, kdo poslouchá, má o čem přemýšlet. Hodně
zdraví, milý strýčku! Máme tě rádi a uzdrav se nám.
Egon Wiener
Žádné komentáře:
Okomentovat