Moc mi toho šutry neříkají.
Kolenům možná víc. Kolem domu silnice až k mostu přes Nisu, to bylo jenom kamení
a já po ní jezdil nejdřív na tříkolce, později na koloběžce, na kole. Když jsem
boural, odnesla to kolena. Kamení tudíž dvakrát nemusím...Geologické kladívko a
kamení na Kozákově, stačilo jednou. Moc jsem si toho domů nepřivezl, ale znáte
to. Všichni tam jezdili, musel jsem jet taky. S kladívkem hledat drahé kamení.
Kamení, lehce ti přivodí zranění…
Jo, písek! Zlaté písky u Černého moře v
Bulgárii to je jiné, to je to, co suchozemec ocení. Písek je i městem na jihu
Čech, písek, to je i Sahara, písek je podstatný obsah přesýpacích hodin. O písku
se dá mluvit hodiny, bez něj se nedá nic postavit. Na písku stojí hrad,
leckteré konstrukce i manželství. Na teplém písku v pískovnách se může vyhřívat
i teplomilný had. Pískem vysypanou cestičku uvítám i já.
To asfalt už je jiná
káva. Cesta z asfaltu je pevná, dlouho vydrží. Jenom po ní nesmí jezdit
traktory. To pak už není cesta, ale oranice, tankodrom. Základem dobré cesty je
podloží. Kamení a až potom živice, asfalt, chcete-li. Ne, že bych byl odborník,
ale když slyším, co všechno, kdo ošidil, pak mě hrůza děsí, co se všechno může
stát, až se to provalí.
Přírodní materiály mám
rád. Písek v akváriu, kamení i to drahé v prstenech, v brožích, v náušnicích.
Náhrobní kámen z leštěného mramoru. Znáte tu písničku: A kamení a kamení tam
roztloukal, když silnici zpravoval...? Z mramoru je i Michelangelova Pieta ve
Svatém Petru, socha Davida ve Florencii. Z kamení je i Karlův most i krásné
rozhledny v horách Jizerských.
Není nad stavební
kámen. Možná, že dřevo ho dotahuje. Co já vím? Stačí se ho dotknout a máte pod
rukou bezpečí, jistotu, která vám zaručí, že až vy tu nebudete, zbude tu to
krásné kamení. Právě to nám schází. Kosmická pravidla, jistota, že někdo předá
poselství, tak jak to dělají pyramidy, stavby Inků, megality v Anglii a vlastně
všude, po celé matičce Zemi. Z kamení byly první kotvy, domy i paláce, kam oko
dohlédne stojí a s nimi se pojí legenda pobytu nás, na planetě Zemi. Osud lidí
a jejich přežití a bytí.
Je krásná tahle
planeta plná kamení, písku, hlíny a vody. Jsme na ní, coby návštěvníci, hosté,
turisté, kteří se jen zastavili. Co z toho plyne? Dodržovat návštěvní řád,
hlas, který nám říká, poslechněte, myslím to s vámi dobře. Neblbněte, nikam
nespěchejte, nechci vás ztratit, začali jste se mi líbit a je to jen a jen na
vás, jak dlouho ještě, jak se dohodneme, kdo zhasne, kdo bude tu bude žít.
Egon Wiener
Žádné komentáře:
Okomentovat