Od nás, z Machnína, do „Údolí
svatého Kryštofa“ je to, co by kamenem dohodil. O to víc jsme všichni po 15.
lednu roku 1973 prožívali to, co se stalo za kopcem. Přes veškerou snahu čtyř
požárních sborů i toho našeho z Machnína, se nepodařilo požár to
nejvzácnější z obce zachránit. V důsledku vadného komína shořela
státem chráněná památka, budova takzvané dědičné rychty, kde byl od počátku 18.
století hostinec „U Clamovského Švýcarska“, patrové stavení s roubeným
přízemkem a hrázděným patrem.
Obcí kdysi procházela pašerácká stezka do
sousedního Saska. To dalo vzniknout legendě, která z hostince udělala onu
známou pašeráckou hospodu. Objevuje se v povídce Karolíny Světlé „O
Krejčíkově Anežce“ a ve známém libretu „Hubičky“. V Kryštofově Údolí se
rovněž hodně na konci 40. let natáčelo. Víc se dočtete v knize herce Šímy,
kde píše o tom, jak bylo složité natáčet v místě, kde stále prší. To měl
na mysli právě Kryštofovo údolí.
Lepší to měli
filmaři v roce 1969 při natáčení scén k filmu „Adelheid“ a v následujícím
roce v létě i v zimě, kdy se točily scény k filmu „Kateřina a
její děti“. Právě vesnická svatba z tohoto filmu se konala v místní
hospodě, v objektu, který vyhořel. Samotná
rychta, která se později stala i krčmou nesla letopočet vzniku, rok 1614.
Sláva obce neskončila oním
devastujícím požárem. Dnes se může pochlubit zajímavostmi jako málokterá ves
Libereckého kraje. Můj kamarád Martin Chaloupka s dalšími patrioty
Kryštofova údolí, vesnice jen kousek od Liberce, proslavili ji velkým betlémem
malíře Jíry, muzeem betlémů, obnovou barokní márnice na zdejším hřbitově, sochou
čůrajícího psíka a především i vesnickým orlojem z bývalé trafostanice, která
v té době hyzdila kdejakou vesnici.
Martin byl renesanční člověk, který
dokázal, co jiní neuměli. Společně jsme sbírali staré pohlednice. Martin
preferoval ty, na kterých sedí chlapeček na nočníku a Humpolec, odkud k nám do
Liberce přišel. Jsou krásná místa kolem nás a žijí v nich úžasní lidé.
Mnozí začínali tím, že sbírali poštovní známky, staré pohlednice. Mezi ty
nejhezčí, místopisné patří právě i Kryštofovo údolí. Na konci 19. století se
nad „Kryštofákem“ stavěla železniční trať Liberec – Česká Lípa a dál. Nad obcí
byla trať vedena dlouhými železničními tunely a především po železničních mostech
nad hlubokými údolími. A právě na starých pohlednicích jsou tyto dlouhé, vysoké
a krásné mosty klenoucí se nad lesy a údolím zaznamenány v době výstavby i
po jejím skončení. Pohlednice jako dokument, ale i krásný obraz z konce
19. století.
Popřejme obci štěstí a žádné plameny,
které pohlcují památky. A také hodně nadšenců, jako byl Martin Chaloupků, lidí,
kteří zde žijí a krásně se starají o obec, kterou je dnes radost navštívit.
Egon Wiener
Žádné komentáře:
Okomentovat