sobota 14. prosince 2019

Čaji, kávě, pivu, vínu, minerálkám, všemu, co piji rád




Co nepiji odmalička je mléko. Za bývalého režimu aspoň zkyslo a kyselé, to já rád. Kysané, to byla lahůdka a za pár šupů. Dnes si jej doma nevyrobíš. Koupíš si tak akorát už hotové za nekřesťanské peníze. S minerálkami to bude obdobné. Ty tradiční už tu nejsou a jiné propagované v televizi mi připadají divné už i třeba tím, co asi ta televizní reklama stojí. Kde je Vratislavická kyselka, Ida a další? Nečekám odpověď. Kde jsou má oblíbená, laciná ovocná vína? A co jich dříve bylo!

Piji čaj. Ten ze sáčků, obyčejný černý. Raději se neptám, kde ho smetli a s čím dali do dohromady a ty, človíčku, pij. Nemáš čas uvařit si čaj ve vajíčku, což skutečný čaj dělá čajem. Jen pivo snad nedoznalo změn, pokud za pivo nepovažuji ty řezané, pivně-ovocné nápoje. A káva? Píši kávě, kdo všechno kafe praží, kdo a kde a od koho ho nakupuje? Káva je byznys, jako je dnes víno, benzín, cigarety, prášky na praní i na spaní, na všechno, co tě bolí. Žijeme ve světě coca-coly, Fanty, Mirindy, gumových bonbónů, smažených bramborových lupínků, pizzi, dresinků. Vše už je na jedno brdo, vše se vyrábí podle jednoho receptu. Jiné na západě, čím dál na východ je to horší a horší.

Píši všemu, co rád piji a po čem mě nepálí žáha. Třeba láku z okurek, nebo z kysaného zelí. Po tom mě žáha nepálí. S vínem je to těžké. Mám veselou opičku, po čaji zas často chodím na chlapečky. Prášky zapíjím vodou z vodovodu, nebo minerálkami. Pití je životně důležitá činnost. Pijí slavní, méně slavní, a nakonec i ti slavní. Úplně až vzadu pijeme i my, které nikdo nevidí a máme z toho srandu. Píši všem, co se z pití, z chlastu léčí a vracejí se jako dobří holubi zpátky do léčebny. Pijani, ti běžní, kvartální, nahodilí, pijí jen na oslavách a za cizí, podobně jako kuřáci, kteří kouří jen cigarety od přátel. Přesto hospod neubývá a centra měst jimi přetékají.

Píši všem, které tekutiny nutí zpívat, tančit, deklamovat, létat, běhat, dělat kotrmelce. Přeji Vám to z celého srdce. To také patří k nám, k lidem. Běžně se tak nechováme, ale ta trocha alkoholu, bublinek z nás dělá opice, umělce, pitomce, kteří, když vystřízliví, se stydí a nejraději by se neviděli. A tak sekáme dobrotu až do dne, kdy to na nás opět hupne a my pijeme. A není to voda, čaj, kafe, ale zas něco, po čem nás záhy bolí hlava, žaludek, kdy v puse, ale i v mozku máme pustou, suchou a vyprahlou Saharu. Nechť tedy to, co teče má své  regule a tátům od rodin, mladistvým, dědečkům a babičkám neteče do úst nic než něco k pití, bez alkoholu, jen to, co vás lehce nabudí, jako je čaj, káva, minerálka. A k tomu nám dopomáhej, třeba bůh Bakchus.



Egon Wiener


Žádné komentáře: