Kdo
ví, kolik těch sourozenců ve světě máme? To ukáže až ta šroubovnice DNA. Já,
když jsem hledal nejbližšího příbuzného, našel jsem ho tak daleko, že jsem nechápal,
jak je to vůbec možné. Začalo to výtěrem ústní dutiny a končilo šokem
z toho, co jsem se dozvěděl. Nikdy jsem tam nebyl a přesto. Je tam a je mi
z té dálky ouzko. Ve městě Bělgorod, na rusko-ukrajinských hranicích.
Byl
to šok. Čekal jsem Berlín, Vídeň, Londýn, Paříž, ale až tak?! Nevěřil jsem a začal
hledat, jak k tomu mohlo dojít. Nakonec jsem uvěřil. Píši ti tedy, drahý
strýčku z tatínkovy strany, Tobě, který jsi bojoval na správné straně
barikády a hubil Němce-fašisty vší silou, abys byl zraněn v tankové bitvě
u Kurska v době II. světové války. Poležel sis v nemocnici, a kde se
vzala nevím, ale padli jste si do oka. Ty a krásná, předpokládám sestřička,
nebo soudružka doktorka. Z celé té krásné rehabilitace v nemocnici města Bělgorodu,
vzešla malá osůbka, které je dnes, předpokládám víc, jak 75 let. O něco málo víc,
než mně. Onen vzdálený strýčkův nemanželský syn si dal rovněž udělat rozbor
slin a stejná šroubovice DNA prokázala, že jsme blízcí příbuzní. Já vím o něm,
ale on o mně ne a při tom asi zůstane.
Začal
jsem větou, kolik těch sourozenců ve světě máme. Kdoví? Je nasnadě, vymýšlet
si, hledat odpověď, bůhví v čem. Bylo to překvapení, ale strýčkův syn je
pádná odpověď. Strýčka, co tohle všechno způsobil, se už nezeptám. Žil jako
normální člověk, prodavač zeleniny. Nikdo nevěděl, nikomu se nesvěřil, jaké
bylo to zranění, jak dopadl tank T34, dívka, která mu porodila syna.
Pravděpodobně, to vůbec nevěděl. Byl kus života vojákem Rudé armády. Po
osvobození vlasti, k němuž přispěl, se vrátil do Liberce a tady i bezdětný
umřel.
Píši
všem synům, kteří mají otce, tedy, nám všem. Každý máme někde strýčka, bratra,
kterého neznáme. Přijít tomu všemu na kloub je zbytečné. A proč taky? Svět se
nezboří, když se nic nedozvíme. Takový už je život, samé překvapení, samý žert.
A proto se nebojme.
Všude
máme příbuzné, vždy se najdou dvojice, které se pomilují a hle, malý človíček
je na světě. Bude správné vidět v každém bratra, bratrance, sestřenici.
Nehledat, co nás nespojuje, ale právě naopak. Hledat, co říkají šroubovice DNA,
v každém najít svého strýčka, který stál na té naší správné straně a nedal
šanci popíračům historie změnit svět. Všem Vám, co tohle čtete, přeji, abyste
měli sílu poprat se s osudem.
Egon
Wiener
Žádné komentáře:
Okomentovat