K tomu
všemu se u nás doma v Gersdorfu (dnes součást Hrádku nad Nisou) mluvilo
určitě víc německy a anglicky, než česky. Ale byly to první roky po válce a
německy mluvili jen ti, co zbyli po odsunu, kteří z nějakých důvodů
zůstali. Ti na sebe neupozorňovali jinou řečí, než češtinou. A to se stalo i mé
maličkosti. Němčinu mám dobře odposlouchanou, ale jen ty běžné hovorové fráze,
co máma s tátou, však to znáte. A k tomu navíc všichni strýčkové a
tety.. Jak to šlo, emigrovali a já se stěhoval s rodiči do „češtějšího“
prostředí a tím nastal totální úpadek mé němčiny.
V Machníně
byla asi tak polovina dětí z česko-německého smíšeného manželství, ale ty
měly rovněž od rodičů zákaz mluvit na veřejnosti německy. Tak většina
z nás pomalu zapomínala rodnou řeč alespoň jednoho z rodičů a já byl
mezi nimi.
Píši
všem, kteří se mnou sdíleli dobu, kdy se cizí jazyky se příliš nenosily a jediným
a vítaným byla ruština, jíž se každý z nás povinně učil. I já patřil
k těm, kteří se jí učili od 4. třídy a já docela dobře. Píši všem, kteří
se naučili anglicky, kteří měli to štěstí, že rodiče na tom trvali. I zde jsem
patřil k těm, kdo k ní měl blízko. Dědeček a všichni tatínkovi bratři,
kteří emigrovali, byly za II. sv. války v armádách, kde se mluvilo
anglicky. Žel, nevyužil jsem korespondenci s nimi, abych se anglicky
naučil.
Nakonec,
měl bych být na sebe naštvaný víc. 31.12.1968 jsem se v Londýně ženil a
mohu Vám říci, že když jsem při obřadu na radnici v Brentnu měl opakovat
po superindentovi jeho slova, rozuměl jsem tak akorát pátému. Snad i proto
vydrželo mé anglické manželství jen 15 let. Je možné, že v tom sehrála
svoji roli má špatná angličtina…
Píši
všem, kteří mluví vícero jazyky, že Vám to opravdu závidím. Umět řeč je
opravdový klíč k úspěchu. Mnohokrát jsem si připadal, jako dokonalý
pitomec, když mi při jednání musel překládat někdo, o koho bych si jinak kolo
neopřel.
Píši
všem, kteří mají dar naučit se cizí řeč docela snadno. To já neuměl. Závist je
moc nepěkná lidská vlastnost, přesto závidím a přeji, aby Vám cizí řeč byla ku
prospěchu. Umět jiný jazyk, než češtinu je velký vklad, dobře uložená valuta.
My byli hloupí, že jsme se je neučili, že jsme propásli dobu, kdy se děti se
učí snadno a rychle. Píši všem, co to dávno pochopili a dělají možné i nemožné,
aby se cizí řeč stala vlastním běžným vybavením každého, kdo ukončil základní
školu.
Hoši
a děvčata, znát jazyk svého souseda znamená domluvit se s každým. Kolik
jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem. Něco pravdy na tom je. A když už ne my, tak
aspoň ti druzí, dejme jim šanci učit se...
Egon
Wiener
Žádné komentáře:
Okomentovat