Ano,
čtyřikrát ano, postupujete všechny z mé knížky, co máte na hlavě klobouk, hučku,
pokrývku hlavy, která Vás dělá ženou opakovaně krásnou, přitažlivou.
To
je ono! Klobouk, klobouček, který se nosil v době, kterou nepamatuji už
ani já, ani můj táta, natož maminka. Babička, pravděpodobně za mlada ano, její
maminka, zcela určitě. Klobouk k té době patřil jako zadnice na hrnec. Jednoznačně a bez výhrad. Dotyčná
v něm byla mnohem víc sexy, než mnohé ženy současnosti, kdy často
nepoznáte, zda dotyčná je ženou, chlapem, nebo něčím mezi tím. Ano, až sem to
došlo, když žena odložila šarmantní klobouček a dala se oholit na kluka. Těm,
co zůstaly ženami a těm, co nosily dámské klobouky, těm patří obří dík. Vypadat
krásně asi něco stojí, ale výsledek je zcela zřejmý.
Píši
ženám, co vypadají žensky a mají všechno, co má žena mít. Upravené vlasy, čisté
nehty, svítící zuby, čisté šaty a hlavně klobouček krásný ze všech stran. Cyril
Bouda, když ilustroval knížku Vandrovali vandrovníci, namaloval pár těch
kloboučků druhé poloviny 19. století, velmi podobných těm, co jako ilustrace
doprovázejí mé texty. Jeden krásnější než druhý. Zde si může fotograf podat
ruku s grafikem a malířem. Oba tu dobu zcela vystihli, znamenitě.
Píši
dámským vrkočům ukazujícím pod kloboučkem, že máloco může být hezčí, než
upravená žena, žena zahalená secesním kloboukem s jemným závojem. Ženy
jsou krásné už od přírody, mají přirozený šarm, ale ten krásný klobouček umí
dát obrazu zlatý rám. Obrazu, který je už i tak skvělý, září štěstím a
optimismem. Prostě, klobouček na hlavě ženy je korunkou královny na plese těch
nejzajímavějších lidí, kteří tu kdy žili.
Píši
všem novinám světa, televizím, že klobouček není jen ozdobou dostihových stájí,
padocku, ochozů slavných koňských klání. Pardubic, anglických dostihových
závodů. Klobouk je zde nejen tradicí, ale především vizitkou dobrých mravů,
tradice a výkonosti. A co naše Chuchle? I tam je vídáváme. Září, až oči
přechází. Je to dobře, patří to k životu, který není jen bistrem, kde
dostanete vařené nudle s karbanátkem. Svět je i přehlídkou, kde se prezentuje
naše duše, chuť létat, malovat ostrými barvami, vidět svět plný plničký
nádherných hvězd, žen, kterým klobouček tolik sluší.
Děvčata,
dámy zralého věku, holčičky v kočárku, noste je, ať ve světě, kde nevíte,
zda máte před sebou muže či ženu, můžeme s jistotou říct, že je krásné vidět
ženu, která se umí obléc. Ať je dámský klobouček oním pojítkem mezi námi
v době, kdy svět neví čí je, kdy se mi zdá o čertech, slyším a vidím něco,
z čeho jsem rozpačitý, a co mi bere dech. Kéž tak tomu už nikdy není! K tomu
nám dopomáhej klobouček ženy.
Egon
Wiener
Žádné komentáře:
Okomentovat