Vám, co spíte jako dřevo, co chrápete, jako když přede buldozer, Vám
píši, kteří nemůžete spát, protože ten druhý, co vedle spí, chrápe, skřípe
zuby, hází sebou a mluví ze spaní. Vím, o čem mluvím. Spím s maskou na
tváři, protože už vím, co to je spánková apnoe. Patřím k těm, co spánek
milují, ale jen pomalu usínají, kteří spánek vítají, ale vědí, že nic na světě
není zadarmo, že za vše se platí. Spánek je to nejlepší, co si člověk vymyslel
a co se mu opravdu povedlo.
Spát v chladnu? Ani náhodou! I když moje babička spala
v místnosti, kde jí voda ve sklenici přes noc zamrzala. Hrozné to měli vězni
za války, váleční zajatci, ti, co žili dávno před námi v kamenných
hradech, domcích napůl zapuštěných do hlíny. I když, právě jim se postarala o
teplo domácí zvířata, se kterými žili ve vzájemné shodě. Pokud se tedy tepla
týče, tak určitě. Fenomén minulých věků bylo spaní na štruzoku naplněném
slámou. Však já, ještě v roce 1966, když jsem narukoval do Milovic ke
splnění dvouleté vojenské prezenční služby, jsem si v den příchodu musel cpát
slamník slámou z ohromné hromady u brány vojenského tábora k tomu připravené.
Píši všem, které spánek osvěží, komu se zdají kouzelné, živé sny, kdo se
v noci nepočůrává, nemá poluce. Všem těm přeji, ať se to neobrátí, ať
noční sen není noční můrou, ať se těší na to, co se mu bude zdát příště. Každý
jsme úplně jiný a spánek se liší člověk od člověka. Je to pokaždé o něčem
jiném, pokaždé jiný sen. Táta se v noci často probouzel s tím, že do
smrti se bál, že si zas pro ně přijdou a odvedou znovu do sídla gestapa, do Pečkárny.
Já měl sny civilnější. Bál jsem se učitele Říhy a Kašeho, kteří byli psychopaté
a toho, co budu dělat, až mě z gymnázia vyhodí.
Já ve snu rád jedl všechno i vařenou zeleninu. Kolikrát jsem byl i na
lodi v Atlantiku. Za to mohu poděkovat pohlednicím z Karibiku, které
mi posílal strýc, námořní kapitán zámořské lodi. Dnes píši Vám všem, kterým
spánek a usínání dělají potíže. Na to je jediný lék. Chodit spát ve stejnou
dobu, chvilku si před spaním číst. I moje příběhy prý pomáhají. Nejíst před
spaním, když, tak jen malé porce, nekoukat se na televizní horory. Nevolat
dospělým dětem, nemyslet na to, co všechno musím zítra stihnout.
Vím, že toho moc nevím. Jsou dny, kdy usnu, jako by mě do vody hodil,
druhý den do dvou nezaberu. To se dívám se na staré fotky, i pohlednice
krásných žen z přelomu předminulého století, které měly na hlavách
fantastické klobouky a které v této knize figurují, coby ilustrace. O těch
bych si rád nechal zdát.
Být opět malý, držet mámu za ruku a ona mi čte pohádky. Usínat se světlem
pode dveřmi do pokoje, kde máma s tátou cosi řeší. Mít je pořád na dosah
ruky. To se to usínalo s vědomím, že zítra se to bude opakovat a já, já budu
v sedmém nebi. Neberte kapky a prášky, které vám stejně nepomáhají. Dál
počítejte sousedovy ovečky a vypněte na noc topení. Ať Vás v noci nic neprobouzí!
Spěte, jak nejlépe to umí jeden každý z Vás. Dobrou noc, ať vás blechy
štípou celou noc!
Egon
Wiener
Žádné komentáře:
Okomentovat