čtvrtek 12. prosince 2019

Všem, kteří drží volant zuby nehty




Á propós, víte, že já neřídím? Byly doby, kdy mi otec vnucoval řidičské oprávnění i tím, že ve dvoře našeho domu stály dvě slušné ojetiny s klíčky v zapalování. Jindy zas dopravák, který zastupoval policii u zkoušek v autoškole, prochlastal mé čtyři stovky, které tehdy stálo řidičské oprávnění. Jak jsem mu já byl vděčný! …a stále jsem.

Tatínek v mém věku, někdy za první republiky, udělal z radosti, že může jezdit, řidičák i za své dva bratry. S nimiž si byl věkově blízký i obličejově blízký. A já? Nic. Nejsme jako naši otcové. Určité dovednosti si raději necháme pro sebe. Nemusím řídit za každou cenu auto, můžu a mám zcela jiné radosti, spády, se kterými se až tak moc nechlubím.

Auto je dozajista droga. Řidičské oprávnění mívá více stran, je jich jako karet, čertovy obrázky. Vemte si, jak snadno auto – jeho plechy, kov a plasty zabíjejí. Ne, nechci auto řídit, být jím pohlcen. Vydávat za jeho údržbu a provoz nesmyslné částky. Píši všem, kterým se auto stalo hračkou, dalším dítětem. Všem, kteří si v něm vozí zadek a páchají v něm rozličné neplechy, které sice nezabíjejí, jako jejich kovoví bratránci, jsou však stejně, morálně i fyzicky, nepřijatelní.

Auto vypadá často úžasně zvenku i zevnitř. Světoznámé autosalóny nabízejí ke shlédnutí motory a dámy, které u nich stojí. Dívky se sklenicí čokolády je pak snadno prodají. Ano i to jsou nádherná auta s potahy v jemné kůži, barvy rudé, žluté, modré, oblíbené bílé, či černé. Miluji společně s Vámi krásný vůz s motorem tisíců koní, jak koleček švýcarských hodinek, nadupané službami na vše, co si ani náhodou sám neopravíš. Nedivím, se že je boháči sbírají, jako moje generace sbírala poštovní známky. Dnes se množí jako houby po dešti soukromá muzea aut předchozích generací. Jsou to skvosty, muzea se mají opravdu čím chlubit.

Píši všem, co auta milují, dětem, které jim už taky rozumí, všem autoškolám, dopravní policii, všem pozůstalým po těch, co skrze auto odešli a už se nikdy nevrátí. Auto je šperk, nutnost. Auto je pomocník, záchranář, který Vás odveze včas do nemocnice na ambulanci, do práce, do školy, na schůzku s Vaší milou, na radnici, na hokej, na poslední rozloučení, na rozptyl popele, který i z Vás nakonec zbyde.

Píši stopařkám, která odhalují kolena, děvčatům, co dobrovolně lezou do kabinek tiráků, klukům, kterým na pískovišti tlačí plastovou Tatru, i těm, co mají autíčko na setrvačník. Řidičům v autech, co během jízdy netelefonují, neotáčí hlavu za dívkou s hlavou plnou kudrlinek s parádním kloboučkem, podobným tomu, co nosily kdysi naše babičky. Píši všem, kteří respektují dopravní předpisy, co před jízdou nepijí alkohol. Vám všem přeji nebe bez obláčků, silnice bez výmolů, slunce, které nesvítí do očí, benzín, naftu, plyn i elektřinu za dostupnou cenu. Obě ruce na volantu, oči otevřené, nohy jen zlehka na plynu. Být vždy plný optimismu, potkávat řidiče, kteří nevyhledávají konflikty, vše řešit v pohodě, s heslem, pokud nejde o život, jde o exkrement. Toho se držte a jezděte v pohodě, auto je dar a vy jste králové.

Egon Wiener

Žádné komentáře: