Říkalo se v naší obci: „Jít k Zelenému stromu a dát si do trumpety.“
Když jsem se narodil, ve vedlejším Svárově byly hospody dvě. Já bydlel
v domě národního správce truhlárny Simm a Wagner, v bývalé hospodě Nordlicht,
česky Polární záře. Naši si mě odvezli z porodnice v Liberci, do
Gersdorfu, dnes součást Hrádku nad Nisou do právě uzavřené hospody „Kaffe
radio“…
Je to vůbec možné? Kam se podíváš – hospoda. Píši Vám, co nepijete, ale
máte nějakou tu hospodu stále v zádech. Byli jsme první generace, která
sem přišla po válce s rodiči z vnitrozemí, ti, co se tu po válce první
narodili. Bylo nás všude plno, plné školní třídy plno všude tam, kam nám chodit
zakazovali. I do hospod. V Zeleném stromě se hrálo divadlo. Žáci 1. – 5.
třídy v něm hráli jako o život. V sobotu odpoledne se v tanečním
sále promítalo.
Knihovna byla v bývalé hospodě, v Šenku. Sušilo se tam rovněž
obilí, do doby, než to tam celé spadlo a my chodili na brigády Šenk bourat,
protože to byla hanba obce. Hospoda vskutku všude, kam se podíváš…
Píši i těm, co jim chutná jen točené pivo, k tomu preclíky a vuřty
s cibulí, případně tlačenka. Vepřové hody, rovněž výtečné a žádané.
Hospoda, to bylo centrum kultury. Zelený strom v padesátých letech
posloužil i jako soudní síň, kde se museli místní účastnit procesu proti
místnímu sedlákovi, který načerno zabil a snědl se sousedy tele na počest
narození vnoučete. I to byla hospoda, svět, který byl jiný, docela jiný než
ten, který žijeme dnes.
Píši všem, kterým hospoda už tolik neříká. Srdce světa je už docela jinde
a přeci je hospoda stále pojem, parlament, kde se odehrál leckterý div světa,
kde jste se dozvěděli, co nikdo nevěděl. O hospodách jen dobře. Kdo chtěl
prohýřit peníze, zamířil tam. V hospodách se hrály karty, spřádaly
revoluce, dělnické revoluční hnutí, svatby, zámořské cesty, pohřby i svatební
veselice. Pilo se pivo jako křen, spřádaly vraždy, loupeže.
Hospoda dneska není jen pohled do historie. I dnes si vedle piva
zaplatíte zaručeně pravý příběh od člověka, který se vrátil z vězení, kde
byl mnoho let jako nevinný. Málokdo dnes vaří doma. V hospodách se vaří a
vyvařuje. Píši těm, kteří tam jedí. Zlaté stravenky, drazí a vítaní strávníci.
Je nás mnoho a hospody slušně vydělávají. Tak nějak to má být. Hospodští a
řezníci. Existují i bezmasé jídelny plné brokolice, mrkve a kedluben. I těm lze
říkat hospody. Člověk je tvor, co se shlukuje a hledá, kde by schoval před
deštěm, před nepřízní osudu. A hospoda je zcela právem ostrovem, kde si můžete
pustit ústa ze řetězu. Kde jinde, než tam najdete spřízněné duše, máte
možnost svěřit se, být poslouchán, najít někoho, kdo má stejné potíže.
Egon
Wiener
Žádné komentáře:
Okomentovat