Už od malička jsem nebyl ke svému okolí lhostejný. Narodil jsem se do
staré hospody, kde si na výzdobu pokojů personálu moc nepotrpěli. Na zdech sem
tam kalendář, v koutě omšelé piano, váza na stole a v ní kytka ze
zahrady. Tam začala má touha bydlet obklopen krásnými věcmi. Nejdřív to bylo přinést do pokoje něco, co
jsem našel, na půdě, čeho se zbavovali sousedé, co mi kdo dal, když poznal, že
právě tohle sháním. Ještě jako dítě jsem takhle přinesl domů sošky světců,
obrázky na zeď, vázičky, začal jsem sbírat staré pohlednice, známky,
barvotisky. A to mi i zůstalo. Často i
díky rozchodům, jsem musel stále začínat znova, později mít, kam ty věci dávat.
Rostlo to se mnou a mělo tendenci přerůst mi to přes hlavu.
Píši všem, které to taky potkalo. Nemít místo, kam tyhle krámy uložit.
Píši všemu, co sbírám a omlouvám se Vám dívkám, ženám s krásnými
kloboucích, pánům s buřinkami. Vy
jste byli těmito věcmi obklopeni a slušely Vám. Chodili jste po krásných
kobercích, na zdech v krásných rámech byly portréty Vašich dědů a babiček.
Oblékali jste se do šatů ze samých kudrlinek, nosili jste boty na podpatku, psali
jste milostné dopisy, na prsou nosili šperky, medaile z války, na boku
kord, nebo šavli s vykládanou rukovětí.
Ach, ta krásná doba secese a novoromantismu! Já ji měl zprostředkovaně.
Seděla mi za krkem a plnila byt vším tím krásným starým harampádím. Byl jsem a
stále jsem šťastný. Jedná se často jen o cetku pro oko, jen k pomazlení. Okolí
si myslí, že jsem se tak trochu zbláznil. Ó ne, jsem normální, to jenom patřím
k těm, co navštěvují brzy z rána bleší trhy a stále něco kupují. Jo,
tyhle staré krámy nám přirostly k srdci. Jsem rád obklopen věkem
předešlým, vším tím, v čem žili lidé. Opravdovým dřevem, nábytkem a koberci,
které vydrží, obrazy, na kterých poznáte, zda visí hlavou nahoru, nebo dolů. Ne
plastovými věcmi z Číny, ale z poctivé staré dílny, ne výlisek, ale
opracovaný kus něčeho, co je užitečné, a především se mi líbí.
Píši všemu tomu, co kdosi nahradil něčím novým, příšerným a urážející mne
snahou vtlačit do podvědomí, že vedle krásy existuje i moderní lesklý,
eloxovaný, barevný kýč. Mám rád, když vidím krásné věci. Nemusím je vlastnit. Jsou,
a to mi často stačí ke štěstí. Je dobře, že existují a jednou, až přijde jejich
den, se vrátí. Pak přestane pršet,
foukat, mrznout, na světě bude jen krásně, a to díky i jim, věcem, krásným
věcem, které nestárnou.
Egon
Wiener
Žádné komentáře:
Okomentovat