Píši Vám, co si občas povídáte sami se sebou, s blízkými doma po
bytě, jen tak nezávazně se sousedkou. Co tak trochu už taky hloupnete. Píši
Vám, co si povídáte s pejskem, s kočičkou, s rybičkami
v akváriu, s ptáčkem v kleci. Já s tím začal asi
v pěti letech doma, před spaním, v posteli, tehdy ještě pod peřinou.
Kdo dneska pod ní ještě spí? Já si tehdy povídal, abych rychle usnul a aby mě ten
velkej žabák ve spaní nestrašil. Nechtěl jsem spát ve tmě, bál jsem se, co všechno
by mohlo stát za dveřmi.
Píši Vám a myslím, že jsme na tom byli všichni stejně. Začal jsem si
všímat starších holek, co vypadaly líp, než ty naše ze druhé třídy národní
školy v Machníně. S nima jsem si povídal očima, civěl jsem na ně. Ony
špatně odezíraly, tudíž nic z toho nebylo. Pokud by bylo, bylo by to na
podmíněné vyloučení ze školy a ještě předtím pro specialistu, ředitele Jiránka,
co nás mlátil rákoskou přes prsty.
I proto Vám píši, moji nejdražší, nemějte obavy, nezavolám, Vy také nevolejte,
tudíž máme mezi sebou telekomunikační klid. To se nejvíc týká mého syna a vnuka
Honzíka. Nevolejte mi, už jsem odvykl, až někdy později, až vychladnou horké
hlavy. Pak zavolejte, jak je to snadné. Píši Vám, co si nevoláte a pokud máte
děti s vysokým IQ, tak ani nečekejte, že Vás potřebují, tudíž si s nimi
moc nepovídáte.
Píši Vám, co máte domácí mazlíčky, přeju Vám je. Náš pes Vilík se taky
připojuje a vedle Vás zdraví ty Vaše a přeje brzké uzdravení. Nevím, jestli
jsem o tom mluvil, ale s ním, tím naším psem se mluvit dá. O drbání na
hlavě, o stravě, pravidelném vyměšování, to ostatní mu jde jedním uchem tam,
druhým ven. Ale i to mi stačí ke štěstí. Povídejte si sami se sebou, nebo
s pošťačkou, co Vám nosí důchod, s paní na úklid. Povídejte si pod prošívanou
dekou, u televize s politiky, co taky za nic nestojí. Píši Vám, co si máte
o čem povídat. Vlastně jsme si už dávno všechno řekli. Jděte se i vycpat. Kdo
je zvědavý na naše vyprávění…
Brzdi, říká mi moje podvědomí, třeba Ti zítra zavolá jedna z těch
úžasných ilustrací dam v kloboucích. Co potom budu dělat nevím. Asi budu
mluvit, mluvit do roztrhání těla. Jsem prostě jen upovídaný.
Egon
Wiener
Žádné komentáře:
Okomentovat