Ty naše lékárny v Sudetech
jsou povětšině na tom jako já, po čertech internacionální. V jejich čele
stojí ta liberecká – U orla (Adler-apotheke). Už od konce 18. století pečuje o
naše zdraví celkem úspěšně.
Píši generacím před námi, které se
o nás dobře staraly. Jít do lékárny, to je, jako když jdete k doktorovi.
Poradí, řeknou i to, co jste slyšet nechtěli. Faktem je, že Vám lék nepodá
někdo, kdo tomu nerozumí. Jste v rukách odborníka, odbornice. A je to,
jako ve škole, v nemocnicích, na poště, samoobsluze. Všude samá ženská,
chlapi jsou na mateřské dovolené, jen lékárny zůstávají stejné. Popravdě
řečeno, přeci jen, je i tam opravdu víc žen.
Dnes je lékáren jako hub po dešti,
víc jak benzínových čerpadel, a to je víc, než jsem si myslel. Vše ověřeno
z nezávislých zdrojů. Lékárny jsou velký byznys. Větší než ten
s benzínem. Lékáren bývávalo jako šafránu, dnes je jich dvanáct do tuctu,
za každým rohem. Víc marodíme, víc jezdíme i autem. Mastičky, olejíčky, kapky,
prášky, čípky, tampony. Toho všeho si užíváme a většinou to léčí, pomáhá a
utěšuje.
Patřím k těm, co mají různé
bonusové karty poskytující slevu. Jsou to jen slevy o koruně, ale je to
zábavné. Platíme i tak horentní sumy za nevídaně předražené léky. Obchod je
obchod a nic Vám nikdo nedá zadarmo. Dnes, jako i dříve platilo, bez peněz do
hospody nelez. Lékárna to je prostě lukrativní džob. Obslouží tě mile, ale
platíš, jako v nejlepší restauraci, jako by sis kupoval lístek do lóže
v Národním divadle.
Ach jo, může být i hůře. Průměrná
mzda už je přes 33 tisíce, tudíž nastává doba inflace, zachrání nás jen
levnější zboží, ne drahé léky, benzín a potraviny. Přesto, lékárny si zaslouží
i pochválit. Jsou povětšinou krásné, personál na úrovni, vybavení vkusné,
radostné. Věřím, že sem chodí lidé rádi, i když většina je opravdu nemocných a
spěchá domů, do postele.
Píši všem, kteří se mnou cítí stejně
a přejí doktorům farmacie jen to nejlepší. Tradice zavazuje. Lékárna, to je
celý doktor, plná ordinace. Přeji lékárnicím i lékárníkům, ať se jim dobře
pracuje, ať je zákazníci neštvou, ať chápou personál lékáren. Ať jsme zdraví a
do lékáren si chodíme jen popovídat. Bylo by to krásné, ale každý má svou práci,
marži, která nás nutí vydělávat a živit rodinu. Ať i lékárna plní své poslání a
má vždy lék na naše bolesti. To jim přeji od srdce. Ať nejsou jen čekárnami na
autobus, nádražními peróny, které opouštíme, když přijede náš spoj. Ať se v lékárnách
jednou provždy necítíme jako v prodejnách na zeleninu, ale tam, kde
pracují odborníci, kteří poradí a pomohou nás vyléčit.
Egon Wiener
Žádné komentáře:
Okomentovat