Maminka tvrdila, že jsem byl
pozorný posluchač rádia, prý i hokeje v době, když mě nosila
v bříšku. Žel, na zpěv si nikdo z rodiny nepotrpěl, ale rádio hrálo
pokaždé nahlas. Děda byl hluchý jako pařez, všem ale tvrdil, že dobře slyší,
tak proč druhá strana tolik křičí? Táta znal z německého předválečného Komsomolu
pár písniček a zpíval mi je v řeči E. Thelmana a R. Luxemburkové.
Druhá z babiček, ta z vnitrozemí,
mě brala do katolického kostela, kde se hrálo na varhany. Neříkala nic, než pšt!
Poslouchej. Křesťana ze mne neudělala, zato se do kostela, ať je kdekoli,
pokaždé rád podívám. Spolužák Leoš Štěpánek od nás z Machnína tam rovněž
rád zacházel, ale jeho víc jak organy lákaly kostelní kasičky.
Já ale píši všem, co si zpívají,
poslouchají, mají v uších sluchátka a jsou na hory vzdáleni něco vysvětlovat.
Píši všem, kteří něco skrývají, třeba, jako ten král, co pod vlasy schovával
své dlouhé uši. Myslím, že se jmenoval král Lávra a kolem vrbiček šli upovídaní
potulní hudebníci.
Co se jen v Sudetech po válce
povalovalo hudebních nástrojů, například citer, rakousko-uherské výroby! Každá
vesnice měla svou kapelu k doprovodu nebožtíků do hrobu. Hrála na svatbách i
jen tak, k poslechu a pro radost. Pomalu se živá hudba ztrácela a na
ulicích měst a vesnic se objevily tlampače s muzikou oblíbenou kdesi na
východě. To se psala prapodivná padesátá léta, kdy se z tlampačů linula
pochodová melodie s oznámením, že nepoteče voda, že vajec jsme se
nedočkali od souseda soudruha Skočdopole a ty nám soudruhu taky… Bylo to veselé,
ale i k pláči, a trvalo to dlouhých asi 25 let.
Píši všem, co mají rádi hudbu z rádia,
televize a kdo ví jakých nosičů. Ztratil jsem přehled, ale zeptejte mladých. Ti
ho mají dokonalý a orientují se přesně. Nemají rádi dechovku, na které jsme
více méně vyrostli.
Poslouchat hudbu není zas tak
nudné. Fakt je, že klasiku vydržím poslouchat, jen když mi není dobře.
V chladnu vydržím být i vzhůru. Hudba je úžasná a léčí nespavost. Často se
v noci probudím a když rádio, nebo televize hraje, vypnu je a znovu usínám
jako by mě do vody hodil. Rád ji poslouchám. To mohu myslet i na jiné, potřebnější
věci. Pomáhá a já a věřím, že i Vy, posluchači hudby budete se mnou souhlasit.
Hudba i ta reprodukovaná má úžasné vlastnosti. Dává sílu, tlumí emoce a chrání
před stresem. Píši tím pádem i těm, kteří jsou hluší a hudbu nevnímají. Přišli
jste o mnoho, nemohu Vám pomoci. Berme to tak. Pomáhá lidem všeobecně, ale i
dobytku. Ten podstatně více dojí ati, kteří jej obsluhují, si na pěknou hudbu
nestěžují. Taková hezká písnička je slyšet i ve vězení. Mně se třeba u ní dobře
škrábou brambory. Je milé poslouchat hezkou písničku, hlas, který Vám pomůže,
který hojí rány a pohladí. A tak nějak by to mělo být vždycky.
Egon Wiener
Žádné komentáře:
Okomentovat