neděle 15. prosince 2019

Píši dobrému jídlu, všemu, co chutná






Nevím jak Vám, ale mně chutná. Víte že, byly doby, kdy jsem nesnídal? Bylo to krátce po měnové reformě v roce 1953, zemřela spousta komunistických státníků a mně bylo špatně při pomyšlení, že zítra ráno po snídani, zase půjdu do školy. Píši všem, co si to ještě pamatují. Nasnídal jsem se a vyzvracel vše, když už byla škola nadohled.  Všichni na tom dřeli, i já. Co dělat, abych pořád nezvracel před školou? Bylo to jídlem? Kdo ví. Upravilo se to samo při předání vysvědčení v roce 1957, kdy zemřel Zápotocký a přišel usměvavý, šaramantní Novotný. To si nevymýšlím. Uchvátil svým chováním v New Yorku i Valné shromáždění OSN.

Moc záleží na tom, co jíme. Píši všem, co jim taky chutná. Víc než maso doporučuji obalovaný květák, z polívek dršťkovou a jako druhé maso, kedlubnové zelí. Tatínek byl vegetarián a víte, co mu vedle eintopfu nejvíc chutnalo? Salátová okurka nakrájená na plátky a rozmačkaná s vařenými bramborami. Pepř, sůl, a asi i máslo. Muselo se to jíst horké a mně se ještě skoro po šedesáti rocích ježí chlupy na předloktí.

Píši všem a jsem dojatý. Vím, co je to dobré jídlo, když vím, jak za války neměli mnozí co jíst. Existoval i výměnný obchod s potravinami. Od té doby moje rodina nejedla margarín, a králíky, pokud při prodeji neviděla králičí packy, které nebyly kočičí…

Píši všem, co rádi jedí, co se nacpou k prasknutí. Já nejsem vybíravý. Sním, co na talíř nandají. Mám raději zeleninu, ale i maso jím bez řeči. Ryby nemusím, mají kosti, jím rychle. Čtu si při tom noviny a poslouchám rádio a většinou nevnímám při jídle své okolí. Pak obědvám, svačím a večeřím. Pod stolem mi pořád strká do kolen hlavou náš velký pes a loudí. Je jako já, nedá si pokoj, než dostane, čeho si zamanul. Je to tak půl na půl. Nacpe si bříško a jde si lehnout. A tak to je ve světě gastronomie se vším.

Jídlo je velký byznys. A dá se říct, že hubnutí ještě víc. Čím menší porce, tím vyšší cena. Dneska už vaří každý. Základem je trocha oleje, cibule, pepř a sůl. Co k tomu přidáte navíc je jen vaše věc. Kuchtění už dávno není pohádkou o zlaté vařečce, ingredience se platí zlatem, cesta za kulinářskými zážitky je celosvětový pojem úspěchu cestovních kanceláří za michelinskými hvězdami.

Píši všem, co tohle dobře znají, milují lanýže, mořské plody a králíka na smetaně. Dívám se už deset let na soutěž ve vaření na Primě. Je to poučné a zároveň si říkám, že něco uvařit, aby to bylo dobré, je kumšt a jeden se nezavděčí všem. Je to dar, když někdo umí vařit, není to dáno každému. Vážím si kuchaře a jím pořád s chutí a rád... Nevím, jak to udělat, aby mi tolik nechutnalo. Umět tak říci dost! Nevěřím, že se k tomu odhodlám. To přeci nemohu kuchaři udělat. Mám ho taky rád….

                                                   

 Egon Wiener     

Žádné komentáře: