My nosili do školy počítadlo. Kuličky na drátě, a jak nám to s nimi
šlo! Táta nosil v kapse modrého pláště logaritmické pravítko, vrchol vší
možné počítačové elegance poloviny století dvacátého. Já k tomu hodně
četl, stále se na něco ptal, něco málo inteligence zdědil po předchozích
generacích. Doma jsme měli německý brockhaus – lexikon o 32 svazcích
v polokožené vazbě. Tím mé vzdělání téměř skončilo.
Píši všem, co se mnou tehdy stáli na startovací čáře, všem, kterým se o
počítačích, kalkulačkách, mobilech ani nesnilo. Píši Vám, kteří máte dneska
všechno a víte víc, jak tenkrát univerzitní profesor. Nám sice víc svítilo
sluníčko, ale tím to končilo. Nejdál jsme byli na Ještědu, na školním výletě v Babiččině
údolí, na Kosti a v Rovensku. Vy u moře, my v Jinolicích, na rybníce
plným komárů.
Nezávidím dnešním dětem, dotáhnou to daleko. Když jsme jeli poprvé vlakem
do Žitavy, na Oybin, tak jsme si mysleli, co všechno nemáme. Dnes máte ty své
počítače s foťákem, encyklopedií, navigací, překladačem, je to až
k nevíře, co umíte, co vás počítač naučil. Padesát let a svět se obrátil.
My se učili, že v Číně je 600 miliónů obyvatel a všichni jezdí na kole.
V Americe v té době černoši směli jezdit v MHD jen na plošině. A
pak se dozvíte, že dnes je tomtéž městě černoch senátorem, policejním
presidentem. Před každým filmem byl promítán týdeník, souhrn aktualit
z domova i ze světa.
Poslední zprávy? Týden staré. Dnes vás internet ihned spojí s celým
světem bez spojovatelky. Píši všemu, co máte Vy a my to neznali. Platební
karty, sporty, zážitky, cestování světem. Asi ano, přece jen Vám závidím. Psali
jsme násadkou s ocelovým perkem namočeným do lahvičky s inkoustem.
Nás soudruh učitel ještě mlátil rákoskou přes ruce, ve třídách se topilo ve
velikých kamnech a z učebnic jsme vytrhávali portréty státníků, kteří
zemřeli v nemilosti, nebo těch, kdo si zadal s kultem osobnosti.
Píši všem, kteří už znají víc, než počítadlo s dřevěnými kuličkami,
všem kteří nevědí, jak jsme to mohli všechno přežít, jak hloupé jsme měli
tatínky a maminky. Vám všem, co jste se nám narodili. Vám, co si myslíte, že si
jen vymýšlíme, chci popřát hodně energie, abyste měli všude dobré připojení,
nabité baterky a dobré aplikace. A aby příští generace opět žila v jiném
světě a mluvila o Vás jak o mastodontech s vybavením lovce mamutů. Aby i
příští generace jen stěží uvěřila, jak jste to mohli přežít. Svět plný nástrah,
bez umělé inteligence bez techniky, která z Vás dělá téměř idioty.
Tak nějak se cítíme my, mnozí z těch, kteří Vás vychovali a dali Vám,
co sami nikdy neměli. Vám všem, kteří jste dál a máte všechno, co usnadňuje to
život. Važte si toho, že neválčíme, že nemusíme jíst jen jednou denně, že máme
v bytech teplo, že satelit je na svém místě na orbitě. Nemusí tak tomu být
navždy. Dělali jsme, co jsme mohli. Snad to jednou pochopíte. Dnes ještě asi
ne, ale ta doba jednou přijde. (Ta kuličková počítadla pro jistotu nezahazujte).
Žádné komentáře:
Okomentovat