Mám
rád švestkové knedlíky a říkám tomu dobrý nápad! Náladu mi nezlepší, ale snad mi
později pomohou nalézt klid. Tak nějak uvažoval uprostřed minulého století můj
dědeček, správce Židovského hřbitova v Liberci. Zažil během života tolik
věcí, že správcování hřbitova bylo tou nejlehčí.
Píši
všem lidem, co nevěří. Ani já nevěřil, když mi volali z „Pamětí národa“ že se
mýlím, že děda nebyl jen špatně slyšící, ale šéf špion československé
zahraniční rozvědky. Nikdo z mých příbuzných to nevěděl a já to bral jako
špatný vtip. Nebyl to vtip, nechal jsem si to potvrdit i z jiných míst.
Nevím, čí to byl nápad, ale děda skutečně v Berlíně a v Budapešti
spravoval residenturu našich špionů v sousedních zemích.
Píši
všem nápadům, dobrým i zlých. Všem, kteří do toho šli. Ať to bylo cokoli, my
kluci z naší vsi, jsme se předháněli v tom, kdo je odvážnější.
Skákali jsme z oken v prvním patře, dráždili psy, potápěli se na
koupališti v noci, hráli fotbal na ulici z Liberce do Chrastavy. Bylo
toho mnohem víc a dnes bych z toho nezkoušel nic.
Píši
všem těm koninám, co jsme dělali s trofejními zbraněmi po Němcích.
Z patron vysypávali střelný prach, házeli po sobě nože německé Hitlerovy
mládeže, bouchali karbid v dutých klíčích, lezli na stromy do hnízd
lesních dravců, chytali hady za jejich hlavy… Píši Vám, kluci, kteří jsme ty
hloupé nápady přežili. Často zranění a chudší i o prst, zkráceni o část dlaně.
Všem, co měli nápad něco extra postavit, co k tomu potřebovali ostré
předměty, síru, žíraviny, čtyři kola, sklo, železo, dřevo, fošny, hřebíky. Co
z toho všeho vzniklo, bylo jen pro otrlé vesnické kluky, kteří se mezi
sebou pořád prali. Našim nápadům se pořád někdo smál a chtěl je pokazit, ale my
se nedali.
Po
Němcích zbylo v kůlnách spousta zajímavého harampádí, a co jsme našli po
půdách, tomu by nikdo neuvěřil. Policie byla ve školách den co den, pořád jen
něco hledala, před něčím nás stále varovala. A vidíte, přežili jsme to. Někdy to opravdu nebyla legrace, klukovina.
Dnes Vás podrobnostmi nebudu týrat, ale tehdy stačilo vyšetřování doma, ve
škole, na policii. Všude se ptali, kdo měl ten, hloupý (šílený) nápad? Kdo ví?
Nikdo nikoho tehdy neprozradil, každý si zadal, každý v tom měl prsty.
Kde
je ta doby, kdy jsme byli nekontrolovatelní? Žádný mobil, žádné kamery. Po
škole ven a tam tři, čtyři hodiny, najíst se domů a znovu ven realizovat naše
šílené nápady. Dnes to zní tak nepřesvědčivě, jako by to bylo před mnoha sty
léty. A přitom to bylo zhruba před šedesáti. Bude to i tím, že jsme byli
odolnější. Nic nás tak nebolelo, jako ležení v posteli.
Píši
všem bláznivým nápadům i těm chytřejším. Dnes raději někam zalezte, schovejte
se. Není ta správná doba řádit, být super statečný. Je možné, že se jednou leccos
vrátí. I když ta dnešní doba je opravdu bezpečnější. Nechtějme, aby se ta naše
vrátila. Nebyla moc bezpečná.
Egon
Wiener
Žádné komentáře:
Okomentovat