Dnes je 13.11. roku 2019 v Jablonném v Podještědí. Probudili
jsme se do krásné, zasněžené krajiny českých Sudet. Dnes nepíši špatnému
počasí, jak jsem zamýšlel, ale všemu, co dělá jitra krásnější. Jitrům plným
světla a nadějí…
Jo, špatné počasí. Tak jak je vidím já, je o dešti, co padá vodorovně,
větru a zimě, co zalejzá do kostí. To je ono špatné počasí. Všude bláto,
vzduchem na Vás útočí, země pod Vámi klouže a kolem létá to, co jindy leží nebo
je opřeno o zeď. V létě, v zimě, to je úplně jedno. Když se počasí
zblázní, je lepší se někam schovat a čekat, než se vyčasí…
Před mnoha léty počasí rozhodovalo téměř o všem, co se dělo
v království. Kdo se mu postavil a rozhodl se vzepřít, většinou skončil.
Celé armády, flotily lodí to mohly zabalit. Tak skončila velmoc Čína na moři a
Španělé nepokořili Anglány. Lidé přišli o úrodu, vítr rozfoukal malé požáry, jež
byly oním ohníčkem, který strávil celá města, o vlnách tsunami, dlouhých zimách,
které byly zdrojem hladomoru ani nemluvím. Počasí rozhoduje i dnes o vzletu
kosmických lodí a zda lesní požáry neohrozí naši planetu, místo, kde bydlím.
Počasí, pokud se povede, znamená dovolenou na Lipně, nebo v Karibiku.
Je-li na jedničku, seno uschne, ovoce a obilí dozraje, solární panely vyrábějí
elektřinu, to samé větrné elektrárny. Sklidí se úžasné brambory, sladké vinné
hrozny a všelikeré výpěstky, tak jak to máme promyšlené, abychom živi byli a dobře
se měli stále.
Počasí, počasíčko, nyní už ti přeji, při smyslech a v plném vědomí,
nezblázni se, nedej na hloupé řeči a buď tu s námi ve shodě a takové, jaké
máš být. Pohlaď, snad prstíkem zahroz, ale nebuď jak splašená labuť, a chovej
se, jak pranostika praví. Chci tím říct, buď na naší straně a dožínky nebudou
jen svátky sběru úrody, ale i krásného, teplého počasí… Buď počasím, na které
je spolehnutí, bez extrému, eko-terorismu, které válčí se svými sousedy…
Píši krásnému počasí, slunci prozářenému sněhu, teplému rybníku, Máchovu
jezeru a lesům v Českém ráji, Rálsku, krásnému Lemberku, který je od nás, co
bys kamenem dohodil. Všemu, co dělá naši i sousedovic krajinu ve slunci krásnou.
Krásnému a napořád líbeznému počasí, které umí i hezky pohladit. Ať při tom
zvostane a my, naše děti a jejich děti se nemusí bát, že počasí přestane být
vlídné a budou s ním muset zápasit. Ať je pokaždé krásně, ať se můžeme pokaždé
budit do jitra dne, kdy nemrzne, kdy se budeme radovat, že jsme v pohodě.
Egon
Wiener
Žádné komentáře:
Okomentovat