To
je víc, než smutný příběh, story, co naštve. Jeden má štěstí a druhý hubu utře.
Tak nějak doslova to chodí po chodnících, když štěstí přeje. Jak se hezky česky
říká, když je štěstí unavené, sedne si i na vola. Rukopis knížky je zajímavý,
ale pokud s tím něco chcete dělat, musíte mít sponzory. Zdaleka nezaplatí
všechno, ale ledy se hnuly a je vidět moře, kde si vlnky hrají a při pobřeží si
křičí rackové….
Píši
všem, co vydrželi a dočkali se krásy knihy v regálu knihkupectví, či
úhledně zabalenou u pokladny. Píši všem, co tuhle radost zažili a stále jsou
mezi námi, zdraví a připravení jít do toho znovu a znovu. Já ten pocit zažil patnáctkrát
a jsem připraven poslouchat
mlčky někoho, kdo Vám dá pár korun a psát svede tak akorát do šekový knížky. To
je ta odvrácená strana zlaté mince, radosti z Vaší knížky. Píši všem, kteří
našli sebe sama a píší se srdcem na dlani.
Dát
slovům, větám syžet, nátělník, košili, stránkám pak kalhoty, ponožky, boty a
poslat je do světa, je potíž. Je to Vaše dítě, a protože je dítě, tropí
hlouposti. Chodí všude pozdě, utrácí a kupuje si hlouposti, škola ho nezajímá.
Kam s ním po škole, do učení? Knížka, kterou jste napsali, nebo kterou
jednou i Vy pošlete mezi lidi je Vaše zahrada, pole s bramborami, cibulí.
Vše, co Vám kvete, jiným uhynulo v květináči. Vím, o čem mluvím. Sem tam
chodím i na pohřby.
Když
vaše dítě bolí zuby, někdo jej kopne do pozadí, bolí to Vás. Na druhou stranu,
pokud Vás někdo osloví a řekne: To máte radost, že se kluk potatil! Je Vám, jak
ještěrce na slunci. Ovšem, berte to i tak, že slunce každý den nesvítí, a v Liberci
třeba nesvítí celý týden. Venku je, že bys psa nevyhnal a lidé všude kolem mají
jiný starosti.
Jsou
autoři a autoři. Pokaždé si říkejte, já jsem nejlepší, mě knížky neživí. A
máte, jako vždy pravdu a nic než pravdu, jak praví dávno zapomenuté přísloví. Věnujte
se rovněž vedle psaní do šuplíku třeba sportu, hraní na mandolínu, sborovému
zpěvu. Jen si vzpomeňte, že třeba Balzac, Shakespeare, když psali, psali brkem,
který rostl v šatech kohoutovi, inkoust byl čistě přírodní a papír téměř
stoprocentně ruční. Nebyla to žádná legrace už tehdy. Svítili si čadícími
loučemi, svíčkami, petrolejem a psali a psali. A byli úspěšní. Ti neúspěšní se
věšeli, skákali do vody. Byla a je to řehole. Režná kutna, boty lýkové.
Trápení.
Všem,
kteří přesto píší a mají recht. Čistota jazyka je důležitá, ale ne vždy přináší
úspěch. Čte se všechno. Otázka zůstává, čím oslovit obyčejného člověka. Proto
hledejme svůj vlastní styl, tápejme a nechme se vést bílou holí. Nechť Vám chuť
sladkého života nezůstane cizí a vidina, že prorazíte a budou Vás číst, je
reálná. Já Vám píši – pište! Budu se těšit a číst si ve Vaší knížce. Budu mít
radost, že jste se nedali odradit a že jste tu, na svém místě. Kdoví, možná se
přiblížíte tomu, co psal Issak Babel, můj učitel a vzor.
Egon
Wiener
Žádné komentáře:
Okomentovat